20.05.2009
Před časem prokázala chemická analýza pisoárů v německém Spolkovém sněmu, že do nich vyměšující osoby mají v těle kokain. Fakt, že ta zpráva rychle vyšuměla a média se daleko podrobněji věnují mladým mužům, kteří kopou do vzduchem napuštěné kůže, než těm, kteří tvoří zákony, o čemsi svědčí… Důležitější však je, že kokain v Bundestagu, stejná droga v italských řekách, drogová historie tří posledních prezidentů USA (Clintonova marihuana, Bushův kokainem řezaný bourbon a u Obamy „koks“ i „tráva“) a výsledky reprezentativních populačních či školních průzkumů v celé EU i u nás v ČR dokazují, že experimentální a rekreační užívání nelegálních drog je jevem, který jde napříč společností.
Ve svatouškovském rozhořčení nám uniká, že celebrity netvoří mezi uživateli legálních ani nelegálních psychotropních látek nijak významnou skupinu - tvoří jen skupinu, na kterou je více vidět a do níž si ve svém pokrytectví promítáme představy, „jací bychom měli být“. Jenže oni jsou takoví, jací jsme my.
Obliba užívání legálních i nelegálních drog se v západní společnosti, do níž se řadíme, koncentruje do věkových skupin zhruba mezi 18 a 30 lety. To je také věk vrcholových sportovců… V této fázi života lidé uniknou zpod sociální kontroly rodiny a školy a v drtivé většině nejsou ještě vystaveni novým závazkům. Poprvé pracují, intenzivně se učí nebo sportují. Mají první vlastní příjem a jsou ve věku, kdy chtějí (a mají) poznávat nové věci, nové formy sociálních vazeb a nové zkušenosti - a je součástí jejich generační zkušenosti, že k „intenzivní“ (sic!) relaxaci může dost dobře patřit legální droga, jako je alkohol či tabák, a také drogy nelegální, zejména konopné drogy (marihuana, hašiš) a ve vzrůstající míře i drogy stimulační (u nás pervitin, v Anglii, Španělsku, Německu a jinde i kokain). Může se nám to nelíbit a můžeme před tím zavřít oči a zpoza nich zavzpomínat, zda jsme mezi dvacítkou a třicítkou nezažili pár alkoholových, sexuálních či jiných excesů. Počínaje 90. lety minulého století k excesům u nás patří i nové látky a nová chování. I v tom jsme „dohnali Západ“. Smutné? Asi ano.
Typický uživatel drog tudíž není „feťák“, zbídačelá troska závislá na injekcích, která si obstarává peníze krádežemi a prostitucí, stejně jako není typickým uživatelem alkoholu alkoholik z nádražního bufetu. „Feťáci“ díky intenzivnímu užívání spotřebují nejvíce drog z trhu. Ale mnohem více než „feťáků“ je běžných, podprůměrně, průměrně či nadprůměrně úspěšných lidí, kteří si jednou za 14 dní, jednou za měsíc či rok příležitostně „zahulí“ - a někteří z nich i „šňupnou“.
Zatímco „feťáků“ je v Česku přibližně 30 tisíc, „experimentálních a rekreačních uživatelů“ je asi patnáctkrát více. Alespoň jednou nelegální drogu (v drtivé většině marihuanu) vyzkoušelo jeden a půl milionu obyvatel ČR. V poměru k počtu obyvatel se v tom nijak nelišíme od průměru Evropy, méně rekreačních uživatelů mají země bývalého SSSR a asijské země (jenže ty zase mají mnohem více těch „feťáků“). V USA a Austrálii jsou odpovídající čísla zhruba dvojnásobná než u nás.
Občasné užívání nelegálních drog je tedy v západní společnosti sice nepřiznávanou, ale existující normou. Víme také, že v prostředí noční zábavy, večírků, diskoték a parties je nejrozšířenější užívání alkoholu - a že marihuana je tam stejně běžná jako alkohol a že o další nelegální látky rovněž není nouze, takže s nimi má alespoň jednu zkušenost zhruba šestkrát vyšší procento, než je průměr mezi stejně starými (mladými) lidmi.
Těch, kteří si dají jednou za měsíc či dva v pátek panáka a k němu i jinou drogu a nemají s tím žádný problém (tedy pokud je bulvární kamery nenachytají), je mezi Evropany nejméně deset, ale spíše 15 procent a mezi mladými dospělými ještě více. Tak proč se divíme mladému fotbalistovi?
***
Obliba užívání legálních i nelegálních drog se v západní společnosti, do níž se řadíme, koncentruje do věkových skupin zhruba mezi 18 a 30 lety. To je také věk vrcholových sportovců…
O autorovi| Tomáš Zábranský, autor je drogový epidemiolog
