- Minimalizace rizik
Ať už se jedná o problémové uživatele nebo závislé na návykových látkách většinou jsou si ve větší či menší míře vědomi, že se chovají velmi riskantně. Současně je pro ně i přes všechna negativa život se závislostí velmi přitažlivý. Miller a Rollnick (2002) nabízejí pohled na ambivalenci a nerozhodnost jako na něco, co je přirozenou součástí procesu rozhodování a změny. Oprošťují se tak od klasického pohledu na klienta jako člověka s problematickou strukturou osobnosti, u něhož nedostatek motivace signalizuje narušené duševní zdraví. Díky jimi nabízenému pohledu se může terapeutovi otevřít prostor pro komunikaci s klientem. Terapeut pak nemá potřebu klienta přesvědčovat o vážnosti jeho situace, uvědomuje si komplexnost klientova dilematu a postupuje citlivěji. Autoři nabízejí velmi výstižný příměr: „…postupuje jemně jako při přátelské hře v šachy, a ne jako při zteči starého hradu.“ (Miller, Rolnick, 2002, s. 35).
Zásadní obrat při práci s klientem může přinést zvládnutí dilematu – „já chci, ale vlastně nechci“. Závislý člověk se opakovaně potýká s odoláváním či propadáním svému návyku. Svou roli v tomto procesu hraje to, do jaké míry je klient ke svému závislému chování připoutaný. Tedy jak často, jakou látku a v jakém množství konzumuje a s jakými situacemi je tato konzumace spojená. Má-li úlohu jakéhosi katalyzátoru – např. přináší úlevu v pro klienta stresových situacích – pak může být tato připoutanost silná.
Vnitřní konflikt, který klient se závislostí prožívá, lze popsat jako rozpor mezi postupem a vyhnutím se. Klient se v různě dlouhých periodách je k objektu své touhy přitahován, ale současně také odpuzován, takže výsledek vypadá jako chování dětské hračky jo-jo. Velmi užitečné je pro lepší pochopení ambivalence pracovat s principem rovnováhy. Na obou pólech rovnovážného stavu jsou dva druhy závaží – zisky a nevýhody. Zisky představují požitky, které klientovi konzumace návykové látky přináší. Nevýhody pak cenu, kterou za ně zaplatí. Sepsání těchto výhod a nevýhod může do jisté míry zpřehlednit situaci a pomoci klientovi uvěřit, že změna je možná. Nicméně je třeba s vytvořeným seznamem pracovat s vědomím, že hodnota jednotlivých položek se může v průběhu času měnit s ohledem na aktuální situaci klienta i jeho momentální rozpoložení. Vytvořený seznam může velmi dobře zrcadlit veškeré rozpory. Tato etapa v poradenském procesu je náročná pro obě zúčastněné strany – klienta i terapeuta. Klade velké nároky na trpělivost terapeuta a jeho toleranci k nejednoznačnosti. Na druhou stranu může toto složité období přispět k terapeutovu hlubšímu pochopení a porozumění klientovi.
Vedle zisků a ztrát nebo jinak řečeno výhod a nevýhod je třeba mít na paměti v souvislosti s ambivalencí různost jejich hodnot. To, co může být z pohledu terapeuta vysokou hodnotou (zdraví, pracovní úspěch apod.), nemusí pro klienta znamenat zdaleka tolik. Je proto třeba pamatovat na možné odlišnosti ve vnímání váhy jednotlivých výhod a nevýhod plynoucích ze závislého chování. Další důležitou proměnnou, kterou je nutné brát v potaz, jsou klientova očekávání, jaký bude mít jeho snažení dopad. Nevěří-li klient tomu, že užívání drog může v budoucnu nahradit jinou pro něj příjemnou a ne tak rizikovou činností, dobré výsledky se dostaví jen stěží. Vedle hodnot a očekávání nelze opomíjet sebedůvěru klienta ve vlastní schopnosti. Posilování jeho sebevědomí je proto nezbytným předpokladem pro motivaci ke změně.
Je třeba mít na zřeteli také kulturní a sociální kontext, ve kterém se klient pohybuje. Co je považováno za normu v jednom prostředí, může být v prostředí jiném vnímáno jako nepřijatelné chování (jiné normy budou platit v rodině žijící na venkově a vyznávají tradiční křesťanské hodnoty a jiné v rodině z velkoměsta, kde k běžnému víkendu patří opilost otce). Neplatí také jednoduchá rovnice – zhoršující se stav klienta – tedy rostoucí cena za jeho stávající životní styl bude pro něho větší pobídkou ke změně. Dojde-li ke zhroucení bodů, o které se klient doposud opíral (např. rozpad partnerského vztahu), může se jeho stav zhoršit. Klient ztrácí zázemí a motivaci ke změně – už nemá proč se měnit. Co je pro klienta trpícího závislostí poměrně typické, je zhoršená sebekontrola, která se promítá do jeho chování. V praxi to znamená to, že spíš setrvá u svého rizikového chování než by opustil či změnil.
Závěrem lze tedy říci, že ambivalence patří mezi psychologické problémy, které u závislostí pravidelně vyskytují. Nemusí být znakem patologické osobnosti klienta, ani výrazem jeho obranných mechanismů. Je třeba se ve vztahu ke klientovi oprostit se od hodnotícího stanoviska, tj. neoznačovat ho jako málo motivovaného, ale spíše pracovat na posílení jeho stávající motivace. Procesu posilování motivace může velmi napomoci porozumění terapeuta – tj. když terapeut spolu s klientem odhalí, co přesně je zdrojem klientovy ambivalence a jakou hodnotu klient připisuje svým ziskům i ztrátám spojeným s jeho rizikovým chováním. Pokud terapeut nebude brát výše uvedené skutečnosti vážně, může se s klientem dostat do pasti, kdy opanuje všechna „pro“ změnu a klient bude postaven do role obhájce svého stávajícího stavu. Je proto třeba se naladit nejen na to, co klient říká, ale také na to, v co věří, co cítí a také na hodnoty, které vyznává.
Použitá literatura:
Miller, W., Rollnick, S. (2002). Motivační rozhovory. Praha: Sdružení SCAN.
Evropská unie. Evropský sociální fond.
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti.
© Centrum adiktologie 2006-2009. info@adiktologie.cz