- Adiktologie ve světě
02.02.2006
Období po studené válce, mnoho Čechů kouří marihuanu - Úřady se začínají obávat: Marihuana je velmi populární (POST-COLD WAR, SMOKING POT COMMONPLACE AMONG CZECHS - Marijuana Now So Popular: Authorities Starting To Worry)
Praha, Česká republika – Muž s poskakujícím obočím a rozmazaným tetováním stojí v chladné noci a otevírá zamřížované dveře do svého bytu. Pes spí na posteli, želva se s ťukáním vznáší v misce s vodou na stolku. Větrák bzučí a z koupelny, kde se 11 rostlin marihuany vlní na porcelánovém pozadí, se valí proud horkého světla. Sedni si, říká J.X.Doležal, česká obdoba Huntera S. Thompsona v jeho pozdějších letech, který napsal knihy jako “Jak brát drogy” a “Zkouřená země”. Otevře krabičku. Vyjme trochu hmoty, rozmělní ji, nasype do papírku, ubalí mezi prsty, olízne, zapálí, vypustí kouř a usměje se. “Nevadí ti to?” ptá se s tváří zahalenou vydechovaným kouřem. “Nezlob se, že ti nenabídnu. Tahle marihuana je pro mé návštěvníky často moc silná. Jednou jsem musel jednoho chlapa skoro hodinu resuscitovat. Víš, tady si asi pěstuje vlastní marihuana víc lidí, než kdekoli jinde. To je typicky český přístup: udělej si sám.“
Češi se chovají stejně jako jejich marihuana. Podle zprávy Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogové závislosti kouřilo marihuanu během posledního roku nejméně jednou 22 % Čechů ve věku od 15 do 34 let – to je nejvyšší počet v Evropě (stručné srovnání drogové politiky ČR a USA včetně jejich dopadů naleznete zde). Konopná kultura národa má vštípený nevyzpytatelný éthos hnutí hipies: jsou to lidé, kteří pěstují svoji marihuanu na polích, na balkónech nebo v koupelně a dělí se o ni s přáteli. „Nikdy jsem za marihuanu neplatil a nikdy nebudu” říká Filip Hubáček, vysokoškolský student sociologie. „Klidně budu platit za posilovnu, ale za trávu nikdy.”
Prodávat nebo nabízet marihuana je zde ilegální, ale zákon je mírný, navíc obsahuje pasáž jakoby vystřiženou z románu Franze Kafky, zdejšího nejznámějšího surrealistického spisovatele. Jeho ustanovení říká, že není trestné přechovávat “množství menší než malé”. Logické vysvětlení a propočet o jaké množství v případě takové vágní definice jde, jsou předmětem škodolibých a ohnivých debat v kouřem zamořených klubech nebo bytech jako je ten Doležalův. “Ve vztahu k užívání marihuany musíme být opatrní” říká Viktor Mravčík, vedoucí Národního monitorovacího střediska, které se zabývá studiem užívání drog a závislostí. “Stává se politickým tématem. Není to něco, na co bychom byli hrdí. Jedním z našich cílů je zastavit užívání marihuany a ecstasy u mladých lidí.”
Marihuana a další drogy nebyly v období studené války tolik rozšířené. Komunistický režim vnímal trávu jako “imperialistickou metlu” západu, další degradaci dělnické duše. Ale když sametová revoluce strhla v roce 1990 železnou oponu, vůně marihuany se stala symbolem svobody a nastoupila svoji cestu z undergroundové kultury do většinové, stále více liberální společnosti. Z Holandska byly dováženy různé odrůdy a Češi experimentovali při šlechtění marihuany s hydroponickým pěstováním a různými způsoby kouření. Za své vzaly i fámy kolem konopí.
Ale Češi jsou ostražití ohledně sdílení dobrých věcí a – díky dlouhodobému odporu nejprve proti Habsburkům, později proti nacistům a pak komunistům – podezřívaví k vetřelcům. “Máme drogu zvanou pervitin” říká Martin Titman, terapeut v Drop Inu, poradenském centru pro uživatele drog v Praze. “Jde o druh amfetaminu, který během 2. světové války vyvinuli Němci jako prostředek pro dodání energie vojákům před bojem. Recept se ztratil někdy v 60. letech minulého století, ale české podsvětí ho našlo a od té doby ho drží jako národní poklad. Nikdy se o něj nepodělilo s německým organizovaným zločinem.” To samé platí pro navrátilce z emigrace, kteří přijížděli, když se vedle uzavřené marihuanové kultury domorodých Čechů začal rozvíjet obchod s “měkkými drogami” pro turisty.
Doležal, dobrý vypravěč se sklony k hašteřivosti, který posluchači připomíná jak svým psaním pomohl utvářet národní marihuanovou kulturu, nechce bandy zkouřených, přiblble se šklebících turistů potulujících se kolem hradu a padajících do Vltavy. Přes jeho přání, oslovují dealeři s olivovou barvou pleti v nočních alejích cizince a nabízejí ke koupi gram toho, pytlík toho Rusům, Britům nebo Američanům. “Chceme marihuana legalizovat” říká Doležal, a klepe na stolek, aby probudil želvu. “Ale nemůžeme ji prodávat v coffee-shopech jako v Amsterodamu, protože by se k nám navezli všichni nezaměstnaní Němci. Nechceme, aby cizinci hulili marihuanu na veřejnosti. To by ji mohlo znesvětit. Líbí se nám systém, v němž si ji přátelé navzájem dávají nebo prodávají.”
Podle Mravčíka se v zemi s 10,2 milióny obyvatel ročně vykouří asi 12 tun marihuany. Počet jejích uživatelů se mezi mladými lidmi od roku 1995 zdvojnásobil. Na rozdíl od heroinu a metamfetaminu není marihuana klasifikována jako vysoce riziková drog, přesto ale její užívání vzbuzuje obavy v zemi, kde centra pro léčbu uživatelů drog začala fungovat až od roku 2001 (pozn. zde se redaktor patrně nechal svojí “story” o zaostalé zemi příliš unést a uvedl informaci, jež je v rozporu s realitou. Zařízení pro pomoc uživatelům drog začala vznikat již záhy po revoluci, i když nejvíce jich v ČR vzniklo po roce 1995. Přesto jejich síť a poskytované služby již řadu let odpovídají standardům v zemích Evropské unie).
“Nemyslíme si, že je marihuana vstupní branou k užívání dalších drog,” říká drogový poradce Titman. “Ale během posledních dvou let jsme se setkávali s lidmi, kteří se na užívání marihuany stali poměrně závislými. Lidé si ji pěstují hydroponicky doma a patrně ji vyšlechtili natolik, že má větší potenciál závislosti.” Za cenu necelých 5 USD je marihuana užívána napříč českou společností. “Rozlišujeme sedm kategorií kuřáků marihuany: počítačoví programátoři, aktivisté v oblasti ochrany životního prostředí, univerzitní studenti, teenageři, vesničané z Moravy, kteří místo pití slivovice kouří jointy, posluchače hudby reggae a osmdesátileté dámy, které kupují marihuana pro své muže, kteří trpí Parkinsovou nebo podobnými nemocemi,” dodává Titman.
Už je po setmění, když se Doležal usadí do svého křesla a zapálí si joint velikosti doutníku. Vzduch se naplní vůní a on je šťatný. Pes na posteli se ani nepohne. Šramotící želva plave napůl ponořena v misce vody na stolku, na němž Doležal rozložil fotografie došlé na adresu časopisu Reflex, v němž v současné době vrcholí soutěž o nejlepší snímek rostliny konopí. “Podívej se na ně, jsou nádherné” říká. “Konopí je jako víno. Máš tmavé a bílé odrůdy – ty bílé jsou nejoblíbenější. White widow (bílá vdova), white shark (bílý žralok), sweet tooth. Jo, bílá vdova je moje nejoblíbenější.”
Doležal, muž reprezentující ducha doby sám sebe vnímá jako proroka, jehož vize se naplnila. Léta psal proti represi marihuany a posunul toto téma za hranice undergroundu. Ale underground – přinejmenším co se užívání marihuany týká – zburžoazněl a Doležal se vrhl na další témata, jako je ochrana ohrožených zvířat a kritika obchodu s kaviárem nebo konceptu “inteligentního designu”, o němž se domnívá, že vylučuje Spojené státy americké ze “skupiny civilizovaných zemí”. Nicméně marihuana zaměstnává jeho mysl stále. Šlukne si. Zvedne obrovskou sklenici s rostlinou v rozpuku. „Podívej na to” říká. Z místa nad dveřmi vezme větvičku. V ruce drží seschlou a zapomenutou rostlinu z éry před hydroponickým pěstováním, chemickými úpravami a přepečlivým šlechtěním. “Tohle jsme pěstovali za časů bolševika” řekne. “To je typická rostlina ganji. Teď už ji používáme jenom jako dekoraci.”
Autor: Jeffrey Fleishman, Los Angeles Times
Datum zveřejnění: Neděle, 29. ledna 2006
Zdroj: San Francisco Chronicle (CA)
Webpage:
http://www.sfgate.com/cgi-bin/article.cgi?file=/c/a/2006/01/29/MNGFSGT0541.DCopyright: 2006 Hearst Communications Inc.
Kontakt: letters@sfchronicle.com
Website: http://www.sfgate.com/chronicle/
Details: http://www.mapinc.org/media/388
Evropská unie. Evropský sociální fond.
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti.
© Centrum adiktologie 2006-2009. info@adiktologie.cz