Nepřehlédněte!

23.10.2006

K HISTORII VILY VORAČICKÝCH Z PABĚNIC

Zveřejnil: Mgr. Kateřina Grohmannová | Poslední úprava: 23.10.2006

Ke slavnostnímu otevření rekonstruovaných prostor Centra adiktologie v tzv. Herzově domě, v areálu Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN, Ke Karlovu 11, Praha 2, dne 4. října 2006.

Místo

Prostor, na kterém stojí tento dům, je průsečíkem Prahy Karla IV., Prahy magické a Prahy psychiatrické.
Dominuje mu symbol středověké modlitby, vznášející se k výšinám, štíhlá gotická osmiboká věž kostela sv. Kateřiny (1356). V budově přilehlého augustiniánského kláštera byl v roce 1826 zřízen samostatný ústav pro duševně choré, jehož prvním primářem se stal prof. Karel Damián Schroff, stoupenec terapeutického přístupu vytvořeného francouzským lékařem Philippem Pinelem, tím, který bývá zobrazován, jak za Velké francouzské revoluce vstupuje do kobek v pařížském žaláři Bicètre a snímá okovy choromyslným, kteří tam byli drženi.
Nedaleko odtud se na hranici Karlem IV. založeného Nového města pražského nachází gotický kostel sv. Apolináře. Je pro nás významné, že v bývalém klášteře při tomto kostele založil v r. 1948 nestor české adiktologie doc. Jaroslav Skála první oddělení pro léčbu alkoholismu, jedno z prvních a možná úplně první na světě, které v léčbě závislých uplatnilo principy terapeutické komunity.
Směrem k okraji hlubokého údolí potoka Botiče tento prostor uzavírá jeden z vrcholných stavitelských počinů doby Karlovy, chrám Panny Marie a sv. Karla Velikého, po němž se tato lokalita nazývá Karlov. Chrám je znám z legendy o staviteli, který upsal duši ďáblu, aby mohl vztyčit unikátní klenbu. Stal se symbolem lidského ducha, který ve svém úsilí o překonání všech omezení, přírodních zákonů i vlastní konečnosti nezalekne dotyku s ničivými silami v přírodě i v sobě. Tento symbol opakuje na druhém konci areálu dnešní VFN Faustův dům-a přibližně v polovině vzdálenosti mezi chrámem na Karlově a Faustovým domem se nachází budova Přírodovědecké fakulty, kde počátkem 20.století působil Albert Einstein. Bylo to právě v době, kdy pracoval na své speciální teorii relativity, o níž fyzikové říkali, že by bez ní nevznikla atomová bomba. Tato tři místa ztělesňují v této části města Prahu magickou nebo též Prahu golemskou, jejíž symbolem je Golem jako mimořádný výkon lidské tvořivosti, který se obrátí proti svému tvůrci.
Vraťme se ale do Prahy psychiatrické a adiktologické. Protože bývalý augustiniánský klášter brzy nestačil kapacitou, byl v tomto areálu v letech 1840-1844 vybudován tzv. Nový dům, tehdy nejmodernější ústav pro duševně nemocné v Evropě. Iniciátorem stavby a primářem ústavu byl docent Riedel. Zde je dosud hlavní budova Psychiatrické kliniky, která si v posledních letech vybrala za svůj znak právě věž chrámu sv. Kateřiny. Lidový název „Kateřinky“ si ještě někteří z nás pamatují.
Nástupce docenta Riedla Dr. František Köstel byl úspěšný pokračovatel ve zvětšování kapacity ústavu. Za dalších téměř 20 let po otevření Nového domu, v r. 1863, přikoupil pro potřeby ústavu tento dům, zvaný Herzův.

Dům

Dům byl postaven počátkem 18. století jako šlechtické sídlo na pozemku pronajatém od augustiniánské kanonie. Pozemek měl trojúhelníkový tvar a od areálu kláštera sv. Kateřiny ho oddělovala cesta, vedoucí v pokračování dnešní ulice Na Bojišti přes místo, kde byl později postaven Nový dům, na roh ulice Apolinářské a Lipové. Nejstarší část tohoto sídla typu letohrádku či vily pochází asi z let 1715-1720. Byla to jednopatrová vrcholně barokní stavba se zajímavým kamenným portálem uprostřed. Střední okno nad portálem, který vede do klenutého průjezdu, si dosud zachovalo složitě utvářené původní kamenné ostění s mušlí nad překladem.
Při rozšíření objektu po r. 1782 byla celá tato sedmiosá fasáda zopakována v takřka nezměněné podobě po pravé straně původní stavby, jenom portál je slepý a nikoliv kamenný, ale štukový. Motiv portálu se pak ještě opakuje na zdi, ohraničující areál proti ulici Ke Karlovu. Výsledkem přestavby koncem 18. století byla rovněž obě boční křídla, takže půdorys rozšířeného domu nabyl podoby písmene E.
V r. 1814 se však dům dostává do měšťanských rukou a začíná jeho postupná degradace různými pronájmy a prodeji pro podnikatelské účely. Další přestavba v r. 1832 mu dala vysloveně tovární charakter. Objekt byl využíván jako pražírna, balírna, výrobna cikorky, cukerní rafinérie apod., byl také delší dobu opuštěn a chátral. Po té, co byl zakoupen pro potřeby ústavu pro duševně nemocné, byla zde hospodářská správa a prádelna. V r. 1892 byla uliční fronta doplněna novou dvoupatrovou přístavbou. Další přístavby směrem do dvora vznikaly ve 20. století spolu s dalšími provozními budovami a provizorními stavbami.
Dnes je obtížné v této stavbě původní šlechtickou vilu vůbec rozpoznat, a to jak z ulice, tak zejména z nádvoří. Prostor mezi zadní frontou vily a hlavní budovou psychiatrické kliniky nabyl charakteru průmyslové periférie, takže se zde natáčelo několik filmů z prostředí pražské galerky. Psychiatr a básník Zbyněk Havlíček v jedné básni ze 60.let 20.století vidí v této kulise v podzimních mlhách slepou dívku prodávat sirky, zatímco kolem se toulají vychrtlí psi.
Snad bude budoucnost příznivější-před několika lety vznikla v Praze 2 občanská iniciativa, která má za cíl ve spolupráci s klinikou a nemocnicí celý tento areál revitalizovat jako odpočinkovou zónu v této části města a oživit jej soudobým sochařským uměním, jak to naznačuje již druhá výstava v parku za klinikou a plastika na komíně.

Jméno

Použili jsme výraz „dům zvaný Herzův.“ Jako Herzův dům je všeobecně znám, ale nelze s jistotou říci, kde se toto pojmenování vzalo. Jedna hypotéza je, že jde o jméno posledního majitele nebo nájemce před tím, než byl objekt v r. 1849 opuštěn. Mohlo jít o člena podnikatelské rodiny Herzů, známých producentů různých potravinářských produktů včetně kávových náhražek, které se tady opravdu vyráběly. Ve starožitnictvích jsou dosud někdy k vidění staré plechové krabice od cikorky Herz s červeným srdcem. Herz však nakonec vůbec nemusí být osobní jméno. Název domu-německy Herzhaus-může pocházet od německého slova „srdce“, což byl znak augustiniánského řádu, který sídlil na Karlově i v Kateřinkách. O tom se ještě musíme dozvědět víc.
V soupisech pražských památek se však pojmenování Herzův dům vůbec neobjevuje. V pragenziích nese dům název podle šlechtického rodu, který si jej počátkem 18. století nechal postavit-vila Voračických z Paběnic. Povězme nyní něco o tomto rodu.

Rod

Paběnicové byli starým českým vladyckým rodem, o jehož stáří svědčí i velmi prostý erb-štít na křiž rozdělený s poli stříbrnými a modrými. Tento erb se dodnes připomíná ve znaku několika obcí, např. Máslovic u Kralup nad Vltavou nebo Prčice, dnes města Sedlec-Prčice. Původní jméno rodu se odvozuje od tvrze ve vsi Paběnice u Kutné Hory, odkud rod v polovině 14. století začíná svůj vzestup do vyšších církevních kruhů i do okruhu královského dvora.
Rytíř Jan z Paběnic získal v r. 1510 tvrz Voračice u Tábora a od té doby se datuje jméno „Voračický z Paběnic“.
Rod byl velmi rozvětvený a měl rozptýlené državy prakticky po celých Čechách: na Seldčansku, Táborsku, Chrudimsku, v okolí Náchoda i v okolí Prahy, například hrad Chvatěruby u Kralup nad Vltavou. Řada členů rodu Voračických z Paběnic zastávala významné úřady krajských hejtmanů i v královské administrativě. Účastnili se také různých zahraničních výprav. Jeden z nich, rovněž Jan, byl v Paříži r. 1572 za noci Bartolomějské, a s jinými Čechy byl způsobem téměř divotvorným zachráněn před smrtí. Během 17. století byly všechny větve rodu povýšeny do panského stavu, v 18. století do stavu hraběcího.
Při různých majetkových transakcích se Voračičtí z Paběnic rovněž setkali s rody některých z nás, kteří jsme tu dnes přítomni: např. v letech 1679-82 měli v držení sirotčí statek Těmice v místě, odkud pochází rod Těmínů z Těmic, předků naší významné kolegyně PhDr. Martiny Richterové Těmínové. Přibližně ve stejné době koupili dva mlýny v okolí Kralup od mých předků, Kalinů ze Šárky a Ořecha.
Počátek 18. století, kdy si Vojtěch Jiří hrabě Voračický z Paběnic nechává stavět toto sídlo, byl zjevně úspěšnou dobu rodu, poté však následují určité finanční problémy a už v r. 1733 vila pro dluhy připadá majitelům pozemku – augustiniánské kanonii. Rozšíření vily koncem 18.století spadá do doby, kdy ji v dražbě koupila kněžna Alžběta Fürstenbergová, rozená Taxisová. Hraběcí rodina Voračických z Paběnic je pak připomínána až do 19. století, jehož konce se ale dožila pouze jedna větev. Poslední přímí potomci Voračických z Paběnic žili ve 20. století v Maďarsku. Pozvat pokračovatele rodu, který tento dům kdysi postavil, na dnešní slavnost, se bohužel nepodařilo.

Kniha

Rod Voračických z Paběnic sice zmizel ze scény, ale kromě pojmenování tohoto domu se jeho památka dodnes zachovala díky jedné ženě, která z toho rodu pocházela. Hraběnka Eleonora Voračická, která se v r. 1828 provdala za hraběte Michaela Karla Kounice, byla známá vlastenka, která v mladých létech ráda rozmlouvala s Dobrovským, Šafaříkem a Palackým a podporovala mnohé obrozenecké kulturní počiny. Právě jí je věnována slavná kniha, kterou jsme všichni četli a kterou četlo mnoho generací před námi: Babička Boženy Němcové.
Autorka jí adresovala krásné věnování, napsané na první stránce knihy: "Vysokorodé Paní, Paní Eleonoře hraběnce z Kounic, rozené hraběnce Voračické z Paběnic, paní řádu hvězdokřížového, členu mnohých dobročinných ústavů atd. ve vší úctě věnuje Božena Němcová." Toto prosté věnování doprovází ještě další oslovení: "Vysoce urozená paní! Je způsob, když koho milého z domu provázíme, že mu dáváme na cestu s sebou požehnání. I já, posílajíc do světa dítko-prostinké to dítko své fantasie-žehnám je, vtiskujíc mu na čelo jméno, jež ode dávna národu milé a vážené bylo-a nyní ctěné je co příznivkyně lidu, podporovatelkyně všeho, co dobré a krásné, jméno Vaše, šlechetná Paní!-Nevím pro ně lepšího požehnání."
Také my máme své dobrodince a podporovatele, které jsme při dnešní slavnostní příležitosti vzpomněli. Jistě bychom jim přáli, aby se skrze jejich dobré skutky, které pro nás učinili, zachovalo jejich jméno v paměti národa tak dlouho, jako jméno hraběnky Eleonory. My pro to uděláme vše, co bude v našich silách.
Ať šťastná hvězda svítí nad vilou Voračických z Paběnic.

MUDr. PhDr. Kamil Kalina, CSc.
Ke slavnostnímu otevření rekonstruovaných prostor Centra adiktologie v tzv. Herzově domě, v areálu Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN, Ke Karlovu 11, Praha 2, dne 4. října 2006.

 


Nahoru
K HISTORII VILY VORAČICKÝCH Z PABĚNIC Ilustrační foto

  • Sdílet článek
  • Sdílet