2008 / 2

10.09.2008

Editorial 2/2008

Zveřejnil: doc. Mgr. Roman Gabrhelík Ph.D. | Poslední úprava: 10.09.2008

Citace
Tomáš Zábranský
Klíčová slova

Abstrakt
Vážení čtenáři,
číslo Adiktologie, které držíte v ruce, je v několika ohledech výjimečné. V první řadě neobsahuje žádné původní práce resp. žádnou zprávu o originálním výzkumu – pouze přehledové články, shrnující z různých úhlů aktuální stav vědění ve specifické oblasti resp. o specifickém tématu adiktologie: kouření jako škodlivém způsobem užívání drog, a to především drog rostlinných - z nich jedné legální (tabáku, Nicotiana tabacum) a jedné nelegální (konopí seté, Cannabis  sativa).
Zvolili jsme si totiž kouření jako hlavní téma tohoto číslo s pocitem, že koncept harm reduction (snižování škod u těch uživatelů legálních a nelegálních drog, kteří nemohou nebo nechtějí přestat s užíváním psychotropní látky) je v zemích EU a jinde ve světě poměrně stabilizovaný v oblasti tzv. problémových drog a u alkoholu, u tabáku a konopí se o něm nemluví. To je zvláštní – už s ohledem n fakt, že u tabáku prokazatelně drtivou většinu obětí zabíjí právě kouření spalných zplodin rostlinného materiálu a nikoliv vlastní droga nikotin (jenž je mimochodem velmi zajímavou látkou se sekvenčním stimulačně/sedativním účinkem a nootropickými  efekty). Rovněž zřejmě nejdůležitějším potenciálním negativním následkem užívání konopných látek může při jeho současném boomu být nikoliv hojně medializované a prozatím sporné spuštění psychotického onemocnění u neznámého procenta predisponovaných jedinců (k němuž zřejmě přispívá THC a před nímž zřejmě zároveň chrání v marihuaně rovněž obsažené kanabindioly) ale následky podobné těm tabákovým: rozedma, kuřácké astma a zhoubné nádory plic a dýchacích cest.
Zajímavé bylo, že jsme při prohledávání bibliografických databází nenalezli žádný současný výzkum na dané téma z českých zemí. Publikace, které na téma škod z kouření zmíněných rostlinných drog, jejich dopadů a léčby v ČR vznikají, jsou v lepším případě souhrny či mechanickou extrapolací zahraničních prací, obvykle ale jen stručnými oznámeními o „novinkách.“ Právě proto je toto číslo přehledové; chce vyprovokovat zájem odborné veřejnosti s nadějí, že snad za nějaký čas uveřejníme na dané téma i původní českou (či slovenskou) práci.
U nelegálních drog jsou asi nejviditelnějším výrazem harm reduction programy výměny jehel a stříkaček, jejichž prospěšnost na jakémkoliv seriózním fóru už v roce 2008 není zpochybňována: vědecké důkazy jsou považovány za konkluzivní. U alkoholu jsou to například nyní aktuální omezení pití alkoholu na veřejných prostranstvích, či při řízení auta nebo vykonávání pracovních činností – a výrazem politiky harm reduction je také státem garantovaná kvalita drogy v prodejní síti. Ani tato opatření nejsem předmětem zpochybňování či odmítání.
Nemohu si v téhle souvislosti nevzpomenout na Konferenci evropských škol veřejného zdraví ve Varně v červnu 2005, jejímž tématem bylo sepjetí výzkumu a politických strategií v oblasti návykových látek.  Jeden z posledních panelů konference se týkal strategií harm reduction a já na něm v dobré víře navrhl, abychom si my “od nelegálních drog“ vyměnili tématiku s „těmi od tabáku“ a pokusili se své nejúčinnější strategie přenést do oblasti toho druhého. Výsledkem byl krach celého panelu, zděšení v očích i na jazycích lékařů-adiktologů se zaměřením na tabák, a nakonec odmítnutí toho, že by se tabák vůbec mohl – měl – nějak užívat, a rázné ukončení celé diskuse. Pro mne to bylo neočekávané deja vu; vzpomněl jsem si na stejný děs v očích, na stejné odmítnutí diskuse a na velmi podobné zbrunátnění v tváři šéfnarkologa (pro dříve narozené: hlavního odborníka Ministerstva zdravotnictví pro závislosti) největšího postsovětského státu na workshopu v slovinské Lublani na konci devadesátých let, kam Světová zdravotnická organizace svolala euroasijské odborníky, aby se podělili o zkušenosti se zaváděním substituční léčby agonisty opiátů. Stejné kategorické odmítnutí bez logického vysvětlení (vzpomínám si na od lékaře poměrně překvapivé zdůrazňování „Vždyť je to (tj. metadon) ve vyšších dávkách jed!“), stejná víra, že narkologie ví nejlépe, jak se mají lidé léčit a jak mají žít, a že ten, kdo narkologický pohled na svět nepřijímá, je nenávratně ztracen – a dobře mu tak.
Každá analogie kulhá, a tahle není výjimkou. Dnešní tabáková adiktologie uznává a aktivně prosazuje substituční terapii nikotinem ve formě náplastí a žvýkaček, a úspěšně rozvíjí výzkum a zavádění terapie antagonisty specifických receptorů.
Odmítání jedné specifické formy snižování (nikoliv vymýcení!) škod u uživatelů tabáku, totiž přechodu na jeho bezdýmé formy, ale trvá.
Hlavní článek tohoto čísla vznikl krátce po vzpomínané varnské konferenci s cílem ukázat, že existuje řada nejen léků, ale i nefarmaceutických produktů, které efektivně dopravují nikotin do těla závislého s výrazně nižším rizikem, než je tomu při kouření spalných zplodin. Jsem velmi rád, že se nám podařilo získat pro náš časopis svolení (pod licencí Open Access) článek přeložit a přetisknout.
S tímto článkem souvisí druhé specifikum čísla Adiktologie, jež jsem ohlásil na počátku editorialu. Po dlouhé době jsme vyzvali uznávané odborníky ke komentáři na dané – kontroverzní – téma. Že toto téma kontroverzní je a že je tato tématika polem střetů mocných ekonomických i ideologických vlivů, se přesvědčte sami.  Pro mne jako profesionála v oboru veřejného zdraví je polemika doktorů Králíkové a Radimeckého zajímavou výzvou k úvaze na téma, zda máme – zda můžeme – usilovat o „nepovolení“ (tedy zákaz) všech produktů, které nejsou ABSOLUTNĚ bezpečné, a obzvláště zda takto můžeme dospělé občany omezovat na podkladě nekonkluzivního výzkumu. Zatímco u zavádění potenciálně prospěšných opatření, které ROZŠIŘUJÍ možnosti volby (ať už občanské, preventivní či terapeutické) jsem si kladnou odpovědí celkem jist, u OMEZENÍ mě srdce táhne na opačnou stranu – zvlášť po vstupu naší země do nadnárodního celku, který o našich životech může rozhodovat velmi odtažitě a velmi autoritativně (aby nedošlo k mýlce: považuji se za přesvědčeného eurofederalistu).
Ať už můj či Váš závěr nad argumenty obou komentujících bude jakýkoliv, vězte, že v tradici polemických příspěvků na téma jednoho nebo dvou nekonformních, minoritních či jinak kontroverzních materiálů chceme pokračovat. Myslíme si, že bez střetů – střetů kultivovaných, vedených s respektem k názoru a hodnotám protějšku a s úzkostlivou korektností a ověřitelností argumentů – není vývoje, a že se adiktologie vyvíjet musí. Sebeuspokojení a netýkavá sebestřednost jsou jen jiná jména pro stagnaci a zmar.
Hlavní „tabákový“ článek jsme doplnili přehledem poznatků na téma kouření marihuany resp. směsí konopné látky a tabáku. V prvním z nich se autoři zabývají vzorci inhalace (spalných a nespalných produktů) konopných drog, druhý pak stručně shrnuje současné poznatky o somatických rizicích tohoto způsobu konzumace drogy. Snad i tyto články podnítí chuť k diskusi – třeba zrovna ve Vás. Pokud ano, dejte nám o tom prosím vědět.
Přeji Vám hezký zbytek léta, pokud možno naplněný přípravami na Světovou konferenci o metamfetaminu. Jako člen programového výboru nemusím být zcela objektivní, nicméně jsem upřímně přesvědčen, že konferenci takového významu s tak hustou koncentrací světových špiček jsme v Čechách v našem oboru ještě neměli. Takže: 15. a 16. září v Praze na shledanou!

Nahoru
*/ ?> Editorial 2/2008 Ilustrační foto

  • Sdílet článek
  • Sdílet