2008 / 3

25.02.2011

Editorial 2008/3

Zveřejnil: Mgr. Jaroslav Vacek | Poslední úprava: 25.02.2011

Marie Balíková

Citace
Klíčová slova

Abstrakt

Náhodně zachycené případy i výsledky řady rozsáhlých epidemiologických studií ukazují, že řízení pod vlivem psychoaktivních látek jiných než alkohol není ničím vyjímečným a rizika s tímto jevem  spojená nejsou zanedbatelná a nelze je přehlížet (např. Balíková a Valenta 2002, Drummer aj. 2004, Laumon aj. 2005, Mura aj. 2006, Walsh aj. 2004).  Přesto plný rozsah společenské nebezpečnosti tohoto jevu zůstává ve skutečnosti skryt. Preventivní aktivity a účinná opatření na snížení rizik v dopravě jsou zaměřeny především na alkohol a zdaleka už ne v takové míře na jiné návykové látky, vybraná léčiva či ilegální drogy. To má řadu příčin. Alkohol jako jedna ze zakázaných látek má u kontrolovaných  řidičů vskutku dominantní zastoupení při srovnání s jinými psychoaktivními  látkami při řízení. Pozornost soustředěná pouze na jedinou látku zjednodušuje řešení problému.  Dávky alkoholu a následné krevní hladiny bývají o několik řádů vyšší než u jiných návykových látek a vyvolané krevní koncentrace jsou potom analyticky dobře měřitelné, farmakokinetika je spolehlivě zmapována, je lineární  a v obecné rovině krevní hladiny alkoholu korelují dobře s euforickými efekty. Stupeň ovlivnění řidiče alkoholem lze tedy dosti spolehlivě posuzovat  podle naměřených  krevních hladin.

Drogy a léčiva naproti tomu  představují rozsáhlou skupinu různorodých látek, s různými a značně  individuálními účinky a metabolismem. U drog  bývají obvyklé konzumované dávky podstatně nižší (obvykle v miligramech) a vyvolané krevní hladiny jsou velmi nízké a jejich zjišťování vyžaduje aplikaci souboru různých metod pro stopovou analýzu biologických vzorků, což je analyticky mnohem náročnější než u alkoholu. Některé z těchto látek vytváří aktivní metabolity, důležité z hlediska řízení. Výsledné farmakokinetické vztahy odráží komplex probíhajících dějů v organismu řidiče a v obecné rovině nejsou známy spolehlivé korelace krevních  hladin jednotlivých  látek s jejich účinky. Komplikací je také zneužívání drog ve směsích či v kombinaci s alkoholem, kde často dochází ke vzájemnému ovlivňování kinetiky i dynamiky a účinky bývají nepředvídatelné. Náročnost dokazování přítomnosti drog při řízení se odráží i v nákladech na toxikologická vyšetření a i to může být důvodem pro omezení zájmu a rutinní zjišťování pouze přítomnosti alkoholu v těle řidiče.

Efektivita vynaložených společenských nákladů nebude pravděpodobně v souladu s účelností plošně uplatňovaných náhodných drogových testů u řidičů.  Jestliže ovšem vznikne podezření, že řidič je  ve stavu, ve kterém by mohl při řízení ohrozit sebe či jiné osoby, např. po požití nějaké návykové látky, potom je požadované odborné vyšetření  potencionální přítomnosti návykových látek v těle řidiče  zcela oprávněné.  Orientační terénní drogové testy ve slinách či potu mohou sloužit jako určitá pomůcka pro rozhodování policisty o dalším postupu, i když se někdy považují za nadbytečné. Zkušenost dopravního policisty a schopnost zachytit a zadržet podezřelého řidiče a později dosvědčit pozorované chybné řízení v tomto prvním stupni bezpečnostních preventivních opatření  jsou velmi důležité. Další postupné fáze, základní lékařské neurologické vyšetření a dle jeho výsledků a úvahy lékaře indikované následné specifické toxikologické vyšetření odebraných vzorků v laboratoři, mají charakter konfirmační, upřesňující – zda a o jakou/é konkrétní drogu/y či léčivo jde. Analýzy v moči jsou užitečným vodítkem na jaký typ drog se zaměřit při následné cílené stopové analýze v krvi.

V roce 2002 Evropská expertní  komise  pro drogy a dopravu doporučila, aby všichni zemřelí řidiči při  dopravních nehodách byly testováni na přítomnost alkoholu a drog. V roce 2006 jen některé evropské země uváděly, že testování je povinné nebo systematické v určitých situacích, jako jsou např. smrtelné dopravní nehody, nehody se zraněním, u podezřelých chybujících řidičů (Hughes B.  2007). Povinné testování přítomnosti vybraných drog u účastníků smrtelných dopravních nehod je nařízeno zákonem např. ve Francii. Náhodné testy u řidičů jsou obecně doporučovány v oblastech velmi pravděpodobné konzumace drog, v blízkosti diskoték, nočních klubů aj. 

            Současná legislativa týkající se návykových látek v dopravě  v různých zemích je založena na dvou možných principech. Tradiční zákony (včetně českých) vyžadují dokazování stavu snížené způsobilosti k řízení („impairment“).          Hlavní nedostatek při aplikaci těchto zákonů je problém, jak dokazovat sníženou způsobilost bez standardizovaných a spolehlivých metod pro měření a hodnocení psychomotorických a kognitivních schopností řidiče přímo na silnici bezprostředně při kontrole nebo po nehodě.

            Druhý typ zákonů „per se“ je založen na stanovení limitních či hraničních koncentrací specifikovaných ilegálních drog v krvi, podle kterých jsou klasifikování řidiči nacházející se při jízdě „pod vlivem“ či nikoliv. Existují dvě verze této legislativy, využívající tzv. nulovou toleranci, kdy nula je ve skutečnosti detekční či kvantifikační mez konkrétní validované laboratorní metody. Jiná alternativa těchto zákonů reflektuje snahu stanovit či najít takové krevní limity, které odpovídají snížené způsobilosti k řízení a jsou spojeny se zvýšenými dopravními riziky. Velká individuální variabilita účinků návykových látek ovšem zobecňující ustanovení takto vědecky podložených limitů velmi ztěžuje U obou verzí „per se“ zákonů překročení ustanovených krevních koncentračních mezí znamená automaticky nezpůsobilost k řízení a následují sankce. Zabezpečení profesionality a kvality ve specializované toxikologické laboratoři je v tomto ohledu nesmírně důležité neboť toxikologický verdikt má přímé právní důsledky pro jedince.

            Současné znalosti vědecké komunity o dopadu či vlivu řady drog či psychoaktivních léčiv na psychomotorické a kognitivní funkce řidiče za rozmanitých okolností jsou neúplné a jednoznačné zodpovězení řady otázek vyžaduje další systematická pozorování a investice do experimentálního výzkumu, do studií behaviorálních, farmakokinetických, toxikologických   aj. ( viz. Taillories Report 2007). Nicméně nízké „per se“  meze v zákonech pro specifikované ilegální drogy, blízké analytickým mezím kvantifikace ilegálních drog v krvi spolu s nutnou dokumentací o pozorovaném chybném řízení specielně školeným policistou jsou řešením  pro zajištění bezpečnosti dopravy a prevenci zbytečných dopravních rizik.

 

           

REFERENCE:

 

Balíková M., Valenta V. (2002). Výskyt drog v silniční dopravě – Toxikologické důkazy.

Zdravotnické noviny/Lékařské listy 51/28, 11-15/ Bulletin NPC VIII/4, 21-32.

Drummer O. H., Gerostamoulos J., Batziris H., Chu M., Caplehorn J., Robertson M. D., and

Swann P. (2004). The involvement of drugs in drivers of motor vehicles killed in

Australian road traffic crashes. Accident Analysis & Prevention 36, 239-248.

Hughes B. (2007). A comparison of drugged-driving laws and their roadside enforcement

procedures across the EU and Norway. Proccedings T2007, Seattle, www.icadts2007.org.

Laumon B., Gadegbeku G.,  Martin J. L., Biecheler M. B., and the SAM Group (2005).

Cannabic intoxication and fatal road crashes in France: population based case-controlled study. British Med. J. 331, 1371-1374.

Mura, P., Chatelain C., Dumestre V., Gaulier J. M., Ghysel M. H., Lacroix C., Kergueris

M. F., Lhermitte M., Moulsma M., Pépin G., Vincent F., and Kintz P. (2006). Use of

drugs of abuse in less than 30-year-old drivers killed in a road crash in France: A

spectacular increase for cannabis, cocaine and amphetamines. Forensic Sci. Int. 160, 168-

172.

Talloires Report (2007). Guidelines for Drugged Driving Research. (Supported by NIDA,

EMCDDA, FSAT, TIAFT, ICADTS).

Walsh J. M., de Gier J., Christophersen A., and Verstraete A. (2004). Drugs and driving.

Traffic Injury Prev. 5/3, 241-253.

Walsh J. M., Flegel R., Cangianelli L. A., Atkins R., Soderstrom C. A., and Kerns T. J.

(2004). Epidemiology of alcohol and other drug use among motor vehicle crash victims

admitted to a trauma center.  Traffic Injury Prev. 5/3, 254–260..


Nahoru
*/ ?> Editorial 2008/3 Ilustrační foto

  • Sdílet článek
  • Sdílet