2010 / 2

28.01.2011

Virová hepatitida C

Zveřejnil: Mgr. Lenka Šťastná Ph.D. | Poslední úprava: 28.01.2011

Citace

Urbánek, P. (2010). Virová hepatitida C. Adiktologie, (10)2, 102–109.

Klíčová slova

virus hepatitidy C, virová hepatitida C, interferon, ribavirin, intravenózní toxikomanie

Abstrakt

V přehledném článku jsou shrnuty základní informace o epidemiologii, původci, metodách a možnostech diagnostiky virové hepatitidy C. Pozornost je věnována i aktuálním standardním postupům léčby akutní i chronické virové hepatitidy C. Závěrem jsou zmíněna základní epidemiologická data a specifika týkající se osob s anamnézou či s aktivní drogovou závislostí. Původcem virové hepatitidy C je RNA virus hepatitidy C (HCV), který je řazen do čeledi Flaviviridae. Nejdůležitější cestou šíření byl v minulosti přenos krví a krevními deriváty, v současné době nastává největší část nově vzniklých přenosů HCV mezi intravenózními toxikomany. Základním sérologickým markerem infekce je detekce anti-HCV protilátek. Tyto jsou markerem expozice viru, nejsou nositelem postinfekční imunity. Diagnostickým kritériem je průkaz virové HCV RNA v séru infikované osoby. Faktory, které ovlivňují přirozený průběh infekce, můžeme rozdělit na faktory virologické, hostitelské a faktory zevního prostředí. Hodnocení jejich vlivu na průběh infekce je v každém individuálním případě velmi obtížné. Standardní protivirová léčba spočívá v podání kombinace pegylovaného interferonu a ribavirinu. Účinnost léčby hodnocená jako dosažení setrvalé virologické odpovědi je 60 %.


Nahoru
*/ ?> Virová hepatitida C Ilustrační foto

  • Sdílet článek
  • Sdílet