Drogy - mýty a stereotypy

19.01.2006

Absťák (syndrom z odnětí drogy) je nesnesitelně trýznivý

Zveřejnil: PhDr. Josef Radimecký Ph.D., MSc. | Poslední úprava: 19.01.2006

I nezasvěcený člověk si patrně při slovu absťák vybaví představu o velmi nepříjemném a bolestivém stavu, který stav odnětí drogy člověku, který je fyzicky závislý na určité droze, přináší. Bolestivé příznaky absťáku - zimnice , horečka, bolesti kostí, zvracení, průjem, křeče, nespavost, podrážděnost - se však nápadně podobají příznakům těžké chřipky, kterou čas od času trpí mnoho z nás. Jak to tedy s tou trýzní spojenou se syndromem odnětí drogy je?

Syndrom z odnětí drogy, lidově zvaný absťák, je typický v případě, kdy pravidelný nebo závislý uživatel drog především opiátového typu (nejčastěji jde o heroin, může ale jít i o morfin, metadon nebo v nedávné minulosti u nás užívaný derivát kodeinu zvaný podle své hnědé barvy „braun“) náhle užívanou drogu vysadí. Opioidy, jak se celá skupina drog s tlumivými účinky nazývá, jsou oproti ostatním látkám charakteristické tím, že si na nich uživatel může vedle sociální (užívám drogy v určité sociální situaci) a psychologické (nemohu přestat užívat drogu, protože mě pronásleduje chuť na ni, kterou nedokážu překonat) závislosti vytvořit i závislost fyzickou – tj. na vysazení drogy, jež se po určité době užívání natolik stala součástí lidského organismu, že na ně tělo reaguje pro člověka nepříjemnými, často bolestivými projevy.

V odborné literatuře se lze setkat s tímto popisem typických příznaků „absťáku“: zimnice (střídání pocitu chladu a horka), horečka, bolesti kostí, zvracení, průjem, křeče, nespavost, podrážděnost… Každý závislý uživatel heroinu vám potvrdí, že je to stav plný nesnesitelné bolesti a trýzně, kterému se snaží za každou cenu vyhnout. Není divu, že se tématu absťáku dostalo uměleckého zpracování v řadě filmů a dokonce i v písních. Známá je např. scéna zobrazující Trentonova abstinenční muka plná bolesti a nepříjemných vidin ve filmu Trainspotting, svoje zážitky z vysazení drogy přetavil do písně Could Tourkey John Lennon:

Cold Turkey

John Lennon (Plastic Ono Band, 1969)

Temperature's rising
Fever is high
Can't see no future
Can't see no sky
My feet are so heavy
So is my head
I wish I was a baby
I wish I was dead
Cold turkey has got me on the run
Body is aching
Goose-pimple bone
Can't see no body
Leave me alone
My eyes are wide open
Can't go to sleep
One thing I'm sure of
I'm at the deep freeze
Cold turkey has got me on the run
Cold turkey has got me on the run
Thirty-six hours
Rolling in pain
Praying to someone
Free me again
Oh I'll be a good boy
Please make me well
I promise you anything
Get me out this hell
Cold turkey has got me on the run
Oh, oh, oh, oh
Ooooh, oooh, oooh
Uaaah, uaaah, uaaah

Absťák

Teplota stoupá
Mám sto stupňů snad
Nevidím budoucnost
Obloha je černej mrak
Mám nohy ztěžklý
A hlavu jak střep
Bejt tak malý dítě
Nebo ležet na prknech
Ten absťák mě k zoufalství dohání
Tělo se třese
Mám husinu jak prejt
Nechci nikoho ani vidět
Nechte mě bejt
Mám vytřeštěný oči
Nemůžu spát
Jen jedno je jistý
Začínám umrzat
Ten absťák mě k zoufalství dohání
Ten absťák mě k zoufalství dohání
Třicet šest hodin
Se v bolestech svíjím
A modlím ke komukoli
Ať mě osvobodí
Já už budu hodnej
Prosím pomoz mi jen
Slíbím cokoli
Jen pryč z toho pekla ven
Ten absťák mě k zoufalství dohání
Ó, ó, ó, ó
Óu, óu, óu,
Uááá, uááá, uááá
Ó ne, ó ne, ó ne, ó ne

Ač to není z textu písně na první pohled patrné, její konec se utápí v nekonečném a srdceryvném nářku člověka v absťáku v podání Johna Lennona. Dnes je samozřejmě těžké říct, nakolik je tato píseň autentickou výpovědí člověka, který si odvykacím syndromem sám prošel a do jaké míry autor proslulý svými mystifikacemi ztvárnil absťák v těch nejčernějších barvách s použitím stereotypní nadsázky o trýzni spojené s vysazením drogy.

Jedno je ale jisté. Když se pozorně začtete do průvodních příznaků „absťáku“, třeba vám připomenou příznaky těžké chřipky, kterou jste možná již někdy v životě prodělali. A pokud s tím budete souhlasit, patrně mi dáte za pravdu, že ten mytizovaný „absťák“ zase nic tak výjimečného a hrozného, jak jej mají uživatelé drog tendenci líčit, není. Co je na procesu vysazení drogy patrně pro uživatele drog to nejhorší, je představa, že by si po absolvování této „post-drogové chřipky“ a případné následné léčby neměl „drogu své volby“ již nikdy v životě vzít. To je pochopitelné, pokud jejich situaci přirovnáme k situaci kuřáka nebo člověka, který nade vše miluje sladké, kdyby byli postaveni před úkol, již nikdy si v životě nezapálit cigaretu nebo nevzít ani kousek čokolády. Na první pohled to není nic tak těžkého, ale představa, že bychom si již nikdy v životě neměli dopřát něco, co máme rádi a co nám přináší určité uspokojení, se nám může jevit natolik hrozná, že si jsme rychle schopni vymyslet řadu důvodů, proč takový úkol splnit nemůžeme. Podobně tomu je i v případě vytvoření mýtu o trýzni při vysazení drogy, ať už jde o heroin nebo třeba o alkohol.

Dnes navíc patří ke standardnímu postupu při léčbě závislosti na drogách, že má uživatel možnost projít tzv. detoxifikací. Jde o různě dlouhou léčebnou intervenci (cca 5 – 14 dní) poskytovanou ve specializovaných zdravotnických zařízeních, kdy jsou uživateli drog podávány léky, jež nepříjemné příznaky syndromu z odnětí drogy tlumí na únosnou míru. Takže pokud se setkáte s uživatelem drog, který se bude na nepříjemné důsledky „odabstinování“ vymlouvat a kvůli hrozné trýzni s tím spojené bude nástup do léčby odkládat, vězte, že to je od něj spíš výmluva a že zneužívá mýtu o absťáku jako svého alibi. Ve skutečnosti není takový člověk dostatečně rozhodnutý podstoupit složitou a náročnou cestu, která k životu bez drog vede respektive není ochoten přijmout za svou představu, že si tu „svoji drogu“ již nikdy v životě nevezme. Pravdou je, že řada takto nerozhodnutých lidí případně nastoupenou léčbu svévolně předčasně ukončí, část z nich ji ale k překvapení svému i svého okolí dokončí a dokáže se pro další část svého života s užíváním drog rozloučit. Někomu k dosažení takového cíle stačí jeden pokus, někdo jich potřebuje patnáct, v literatuře se uvádí, že uživatel ilegálních drog potřebuje v průměru asi sedm pokusů (nemusí jít ale vždy nutně o léčbu ve specializované instituci, počítají se i pokusy bez odborné pomoci). Kolik pokusů bude ten který člověk ve skutečnosti potřebovat ale nikdo dopředu neví, a proto má vždy smysl nepodléhat mýtům a pokusit se o to.


Nahoru
Absťák (syndrom z odnětí drogy) je nesnesitelně trýznivý Ilustrační foto

  • Sdílet článek
  • Sdílet