Minimalizace rizik

01.03.2006

Drogová epidemiologie v evropském kontextu

Zveřejnil: PhDr. Josef Radimecký Ph.D., MSc. | Poslední úprava: 01.03.2006

Dnes, 1. prosince, si připomínáme Světový den AIDS. Při této příležitosti vydaly Společný Program OSN pro HIV/AIDS (UNAIDS) a Světová zdravotnická organizace (WHO) pod názvem „AIDS Epidemic Update 2003“ (Aktualizace informací o AIDS epidemii v roce 2003) zprávu o současné situaci a jejím vývoji ve světě. Ze závěru zprávy vyplývá, že přes všechna dosud realizovaná opatření nejsou nejmenší známky, že by se světovou epidemii HIV/AIDS dařilo zastavit. Na základě celosvětových odhadů žije dnes ve světě asi 40 milionů lidí s HIV (z toho 2,5 mil. dětí), 5 mil. lidí bylo v tomto roce virem HIV infikováno a zhruba 3 mil. jich na následky HIV/AIDS zemřely – což představuje dosud nejvyšší roční úmrtnost v důsledku této nemoci.

Nová vlna epidemie HIV, jež se v převážné míře šíří prostřednictvím injekčního užívání drog a nechráněného sexu ohrožuje Čínu, Indii, Indonésii, Rusko a další země východní Evropy a Asie. Zpráva UNAIDS/WHO dále uvádí, že přes rostoucí prevalenci infekce HIV, nejsou v těchto oblastech zaváděna odpovídající opatření, jako je terénní práce s uživateli drog, vzdělávání o bezpečném sexu nebo o bezpečnějších způsobech užívání ilegálních drog (UN AIDS 2003). Potud informace programu OSN pro AIDS a Světové zdravotnické organizace. A co má společného s naším dnešním setkáním u příležitosti oslav 10. výročí české drogové epidemiologie?

Jedním ze společných jmenovatelů těchto dvou dnešních událostí je epidemiologie a její přínos při studiu rizikových faktorů a způsobech šíření různých typů nemocí v populaci a při uplatňování jejích poznatků při kontrole studovaných zdravotních problémů. Dalším styčným bodem je skutečnost, že jak infekce HIV, tak epidemiologie významnou měrou ovlivnily další směřování a vývoj zejména evropských (ale i např. australské či kanadské) drogových politik od přelomu 80. a 90. let 20. století do současnosti (Berridge 1998).

Právě výskyt HIV a jeho epidemické šíření mezi injekčními uživateli drog přispělo k posunu priorit v drogových politikách směrem od snahy snižovat užívání drog ke snaze snižovat potencionální nepříznivá zdravotní rizika a škody působené jejich injekční aplikací (Stimson 1990). Důvodem je skutečnost, že jako větší hrozba než užívání drog per se bylo definováno související riziko HIV/AIDS, později i virových hepatitid. Společně s nově identifikovanou prioritou se v rolích expertů vedle těch dosavadních – tj. lékařů a psychiatrů - v drogové politice objevili i zástupci nových profesí – sociální pracovníci, psychologové a epidemiologové (MacGregor 2000). Posledně jmenovaní do evropské „drogové arény“ přinesly nejenom nové metody monitorování užívání drog, analýzy jeho determinantů a zdravotních a sociálních důsledků, ale i přístup veřejného zdraví (WHO 1986), jehož konečným cílem je snižovat škody (Hunter 2000). V zájmu ochrany zdraví jednotlivců i společnosti se tak v západní a postupně i ve střední Evropě postupně prosazuje přístup minimalizace zdravotních a sociálních rizik - harm reduction. Tento termín byl původně používán výhradně ve vztahu k opatřením a programům zaměřeným na snižování nepříznivých zdravotních důsledků užívání omamných a psychotropních látek. V současné době je však pojem risk (harm) reduction stále častěji používán ve vztahu ke všem strategiím, jež přispívají ke snižování potencionálních zdravotních a sociálních rizik a poškození plynoucích z užívání všech typů drog (včetně alkoholu, tabáku, legálně předpisovaných a ilegálních drog, stejně jako těkavých látek), včetně intervencí snižování nabídky a poptávky po drogách (IHRA 2002). Efektivita přístupu minimalizace možných rizik (harm reduction) a poškození plynoucích z užívání drog je podepřena řadou výzkumů (Hunt a kol. 2003) a stala se nedílnou a etablovanou součástí drogových politik převážné většiny zemí EU i dalších evropských zemí (EMCDDA 2000). V zájmu harmonizace drogových politik v Evropě bylo zavedení této strategie doporučeno Radou Evropské unie všem členským i přistupujícím zemím EU (European Council 2003).

Vedle přínosu v podobě přístupu veřejného zdraví, vděčíme epidemiologii, která dnes již řadu let právem nese přívlastek „drogová“, za zkvalitnění monitorování různých aspektů užívání drog, analýzy jeho determinantů, zdravotních a sociálních důsledků stejně jako opatření uskutečňovaných s cílem ovlivňovat vývoj v oblasti užívání drog v souladu se zájmy společnosti. Vycházíme-li z předpokladu, že kvalitní informace jsou klíčem k efektivní strategii v drogové politice (EMCDDA 2002), stává se drogová epidemiologie stále významnějším podkladem pro přijímání kvalifikovaných rozhodnutí v drogové politice, pro plánování intervencí a vyhodnocování jejich úspěšnosti.

Jak vyplývá z hodnocení řady mezinárodních institucí, česká drogová epidemiologie dnes zaujímá v evropském kontextu jedno z předních míst. To je jistě zásluhou celé řady odborníků různých profesí, kteří se od počátku 90. let zapojovali do aktivit evropských institucí a organizací či různých mezinárodních projektů a přispívali tak k rozvoji drogové epidemiologie nejenom v České republice, ale i na evropské úrovni. Vyvrcholením těchto aktivit byla bezesporu realizace výzkumné studie Analýzy dopadů nové drogové legislativy (Zábranský a kol. 2001), na jejímž zpracování se podílela celá řada pracovníků z různých profesí – zejména epidemiologů, lékařů, psychiatrů, psychologů, pedagogů, sociálních pracovníků, soudců, policistů či pracovníků ve vězeňství – stejně jako představitelů různých výzkumných přístupů, tj. kvantitativního a kvalitativního výzkumu. Tento, co do svého rozsahu a komplexnosti, v evropském i ve světovém kontextu ojedinělý výzkum, získal řadu uznání odborné veřejnosti na mezinárodní scéně. Významně přispěl ke zviditelnění České republiky a její drogové politiky a vyslal jasnou zprávu, že s námi musí EU v oblasti užívání drog a drogové epidemiologie počítat jako s rovnocenným partnerem, od kterého se i západní země mají co naučit (EMCDDA 2003).

Výsledkem snažení celého spektra odborníků z různých profesí se Česká republika svojí drogovou politikou založenou na kombinaci tří základních strategií – tj. snižování nabídky drog, snižování poptávky po drogách a minimalizací rizik s užíváním drog spojených – řadí v současném evropském kontextu do jakéhosi „středního proudu“, převážně po bok vyspělých západních zemí. Je pravda, že stále narážíme na rozdílné názory zastánců jednotlivých strategií (snižování poptávky, snižování nabídky a minimalizace rizik) v drogové politice, jež představují hlavní překážky při formulování a realizaci pragmatických, realistických, vzájemně se doplňujících a výzkumem podpořených intervencí. Přesto se, ve vzájemné diskusi a výměně názorů, jejímž jedním z mnoha pokračování je i naše dnešní setkání, postupně daří uvedené rozdílné přístupy všech tří strategií harmonizovat (mám-li použít slangu EU) a směřovat k jejich konečnému cíli, jímž je co nejvíce minimalizovat potencionální rizika a škody, jež s užíváním drog souvisí nebo z něj vyplývají (Reuter a Caulkins 1995).

Snahu o společný, meziresortní, pragmatický přístup k řešení problémů užívání ilegálních drog mimo jiné potvrzují i kroky vedoucí ke klasifikaci drog podle různé míry jejich zdravotních rizik. Návrh klasifikace drog zpracovalo Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s dalšími odborníky a předložilo jej Ministerstvu spravedlnosti, jež jej zapracovalo do návrhu rekodifikace trestního zákona, který bude brzy projednáván vládou a posléze Parlamentem ČR. Hlavním smyslem tohoto opatření je oddělit drogové trhy (s konopím a více rizikovými drogami) a diferenciovat sankce dosud uplatňované vůči uživatelům drog. Zdá se, že po letech hysterie v přístupu ke společensky ožehavým tématům, jež byly v éře komunismu důsledně tabuizovány přestože existovaly, se postupně stále více přibližujeme racionálnímu a vědeckými poznatky podepřenému přístupu k nim. Vedle drogové politiky lze tento trend vysledovat v posunu odborných, politických a společenských postojů např. ve vztahu k prostituci. V tomto případě připravuje Ministerstvo vnitra velmi pragmatický návrh legalizace a regulace prostituce (tento příklad uvádím jenom pro ilustraci vývoje a změny společenských postojů ke srovnatelným sociálním jevům, jež jsou v současné době postaveny mimo zákon, nikoli proto, že bych navrhoval legalizaci drog).

 

Radimecký, J. (2003) Příspěvek přednesený na konferenci k 10. výročí české drogové epidemiologie v Praze, 1.12. 2003..

 

Prameny:

Berridge, V. (1998) Commentary: AIDS and drug policy; the 1970's or the 1990's? Drugs: Education, Prevention and Policy 5, 319-321.

EMCDDA (2000) Annual report 2000: The state of the drugs problem in the EU and Norway. Luxembourg

EMCDDA (2003) EU enlargement and drugs - Challenges and perspectives. Drugs in focus 8, 1-4. Luxembourg

Council Recommendation on the prevention and reduction of health-related harm associated with drug dependence. (June 18, 2003) 2003/488/EC, Official Journal of the EU. Brussel

Hunt, N., Lenton, S., Mitcheson, L., Nelles, B., and Stimson, G. (2003) Forward thinking on drugs: A review of the evidence-base for harm reduction approaches to drug use. www.forward-thinking-on-drugs.org

Hunter, G., (2000) Measuring injecting risk behaviour in the second decade of harm reduction: a survey of injecting drug users in England. Addiction 95, 1351-1361.

IHRA. What is harm reduction? 2002. www.ihra.net

MacGregor, S. (2000) Pragmatism or Principle? Continuity and Change in the British Approach to Treatment and Control . In: Coomber, R., (Ed.) The Control of Drug and Drug Users: Reasons or Reaction?, 2nd edn. pp. 131-154. Netherlands: Harwood Academic Publishers

Reuter, P. and Caulkins, J.P. (1995) Redefining the Goals of National Drug Policy: Recommendation from a Working Group. American Journal of Public Health 85, 1059-1063.

Stimson, G. (1990) AIDS and HIV: the challenge for British drug services. British Journal of Addiction 85, 329-339.

UN AIDS. Global AIDS epidemics show no sign of abating: Highest number of HIV and deaths ever. 2003. 2003. www.unaids.org

WHO (1986) Ottawa Charter for Health Promotion. Ottawa, Canada: WHO. www.who.int

 

 

 


Nahoru
*/ ?> Drogová epidemiologie v evropském kontextu Ilustrační foto

  • Sdílet článek
  • Sdílet