Léčba a následná péče

21.02.2012

Citová vazba a závislost

Zveřejnil: PhDr. Petra Vondráčková Ph.D. | Poslední úprava: 21.02.2012

Koncept citové vazby se v psychologické literatuře objevil v polovině minulého století. Jeho autor John Bowlby (2010) ho definoval jako trvalé emoční pouto, charakterizované potřebou vyhledávat a udržovat blízkost s určitou osobou, zejména v podmínkách stresu. Tendence k citové vazbě jsou podle této teorie geneticky podmíněné a základní vztahová zkušenost citové vazby vzniká v raném dětství mezi kojencem a matkou, při absenci matky případně jinou nejbližší vztahovou osobou (Wallin, 2007).

Podle kvality interakce mezi pečující osobou a dítětem se utváří jistá nebo nejistá citová vazba. Jistá citová vazba se u dítěte projevuje radostí, vyžadováním tělesného kontaktu s matkou po situaci odloučení a schopností se po krátké době opět vrátit k jiné činnosti. Nejistá vazba se projevuje absencí radosti z návratu matky a následně odtažitým chováním ve vztahu k ní nebo radostí z návratu matky, která je však spojena s ambivalencí v podobě agresivního chování vůči ní. Ainsworthová a později Mainová rozlišily u dětí nejistou citovou vazbu na vyhýbavý typ, ambivalentní typ a dezorganizovaný typ (Brisch, 2011). Psychologické výzkumy zjistily, že základní vztahové zkušenosti citové vazby mají jedinci tendence uplatňovat i v dospělých vztazích s blízkými lidmi (Wallin, 2007). Bartholomew & Horowitz (1991) vytvořili typologii navazování citové vazby u dospělých osob na základě vnímání a vztahu k sobě a druhým lidem (jistý typ, úzkostně vyhýbavý typ, vyhýbavý typ a úzkostně zapletený typ).

Závislost jako důsledek nejisté vztahové vazby

Studie sledující typ citové vazby u závislostí shodně docházejí k tomu, že mezi závislými se výrazně častěji vyskytuje nejistý typ citové vazby a naopak, že jistý typ citové vazby působí jako preventivní faktor vzniku závislostního chování (například Schindler et al., 2005; Thorberg & Lyvers, 2006; Zapf et al., 2008).  Někteří autoři popisují, že samotná závislost na návykové látce je vlastně forma citové vazby. Uživatelé podle nich díky nejisté vztahové vazbě nejsou schopni navázat a vytvořit zdravé vzorce vztahové zkušenosti a tak objekt závislosti slouží jako základní objekt citové vazby, jehož funkce je především v kompenzaci nedostatků a nepříjemných pocitů z nejistých citových vztahů a dodání iluze základního bezpečí (Flores, 2001; Potter–Efron, 2006; Höfler & Kooyman, 1996). Höfler & Kooyman (1996) ve svém textu dávají toto tvrzení do souvislosti s biologickými výzkumy, ve kterých bylo zjištěno, že vystavení velmi mladých opic samotě u nich vedlo ke zvýšení počtu a hyperaktivitě opiátových receptorů, což je činilo zranitelnější ke vzniku závislosti. Schneider et al. (2005) v této souvislosti zmiňuje, že jedna ze základních funkcí jisté citové vazby je schopnost regulace vlastních emoci a schopnost zvládat náročné životní zkušenosti. Nejistá citová vazby s sebou nese nedostatky v těchto funkcích, což může vést k tomu, že návyková látka je pro její uživatele způsob emoční regulace nepříjemných prožitků. Lidé s nejistou citovou vazbou tak nemají uspokojivé mezilidské vztahy, o které se mohou v případě stresu opřít, ani nemají stabilní schopnost regulace vlastních emocí, což je činí náchylnější k závislému chování (De Rick et al. 2009)

Závislost a typ vztahové vazby

Jak už bylo uvedeno, mezi závislými se výrazně častěji vyskytuje nejistý typ citové vazby. Méně přímá souvislost však existuje mezi typem nejisté citové vazby a závislostí (Schindler et al., 2005; Vungkhanching et al., 2004). Výzkumy se shodují na tom, že úzkostně vyhýbavý typ a úzkostně zapletený typ bývá častější mezi závislými osobami v porovnání s vyhýbavým typem, což může ale souviset s tím, že lidé s vyhýbavým typem mají tendence méně mluvit o svém závislém chování a podceňovat ho.  Potter–Efron (2006) udává, že osoby s vyhýbavou citovou vazbou mohou v objektu závislosti hledat uklidnění od nepochopitelných a nespolehlivých reálných mezilidských vztahů, lidé s úzkostně zapleteným typem vztahové vazby mohou být k návykovým objektům přitahování, protože se nemusí bát, že jimi budou opuštěni nebo jim závislé chování umožňuje snížit úzkost z toho, že budou v reálném vztahu opuštěni a úzkostně vyhýbavé typy mohou mít pocit, že mohou více důvěřovat své závislosti než druhým lidem, u kterých mají obavu z jejich blízkosti i z toho, že jimi budou eventuálně opuštěni.

 

Použitá literatura

Bartholomew, K., & Horowitz, L. M. (1991). Attachment Styles Among Young Adults: A Test of a Four-Category Model. Journal of Personality and Social Psychology, 61, 226-244.

Bowlby, J. (2010). Vazba. Praha: Portál.

Brisch, K. H. (2011). Poruchy vztahové vazby. Praha: Portál.

De Rick A., Vanheule S., & Verhaeghe P. (2009): Alcohol addiction and the attachment system: an empirical study of attachment style, alexithymia, and psychiatric disorders in alcoholic inpatients. Subst Use Misuse, 44(1), 99-114.

Flores, P. J. (2001). Addiction as an attachment disorder: Implications for group therapy. International Journal of Group Psychotherapy, 51(1), 63-81.

Höfler, D. Z., & Kooyman, M. (1996) Attachment Transition, Addiction andTherapeutic Bonding – An Integrative. Approach. Journal of Substance Abuse Treatment, 6,  511-9.

Potter – Efron, P. (2006). Attachment, Trauma and Addiction. Journal of Chemical Dependency Treatment, 8(2), 71-87.

Schindler, A., Thomasius, R., Sack, P. M., Gemeinhardt, B., Kustner, U., & Eckert. (2005). Attachment and substance use disorders: A review of the literature and a study in drug dependent adolescents. Attachment & Human Development. 7(3), 207-228.

Thorberg, F. A., & Lyvers, M. (2006). Attachment, fear of intimacy and differentiation of self among clients in substance disorder treatment facilities. Addictive Behaviors, 31(4), 732-737.

Vungkhanching, M., Sher, K. J., Jackson, K. M., & Parra, G. R. (2004). Relation of attachment style to family history of alcoholism and alcohol use disorders in early adulthood. Drug and Alcohol Dependence, 75, 47-53.

Wallin, D. J. (2007). Attachment in psychotherapy. New York: Guilford Press.

Zapf, J. L., Greiner, J., & Carroll, J. (2008). Attachment styles and male sex addiction. Sexual Addiction & Compulsivity, 15, 158-175.

 

 


Nahoru
*/ ?> Citová vazba a závislost Ilustrační foto

  • Sdílet článek
  • Sdílet