Léčba a následná péče

18.07.2013

Vybrané modely prevence relapsu pro práci s uživateli návykových látek

Zveřejnil: Mgr. et Mgr. Amalie Pavlovská | Poslední úprava: 18.07.2013

Od původního pohledu na závislost a její léčbu jako na medicínskou záležitost uplynulo již mnoho let. V současnosti pracujeme převážně s modelem prevence relapsu, jež se postupem času modifikoval a upravoval různými směry. Obecně všechny vycházejí z modelu Marlatta a Gordonové (1985), liší se však v přístupu k relapsu, v pojetí jeho prevence a zpracování, v metodách, které využívají. Na tomto místě budou stručně shrnuty charakteristiky několika modelů, které se objevují v současné odborné literatuře.

A) Model prevence relapsu Marlatta a Gordonové (kognitivně-behaviorální model):

Kognitivně-behaviorální teorie užívání drog a prevence relapsu se odklání od tradičních modelů závislosti jako nemoci. Jedná se o program sebekontroly, jehož principem je, že klient řídí sám sebe za účelem zvýšení pravděpodobnosti udržení navozené změny chování. Prevence relapsu udržuje jedince odpovědného za proces změny prostřednictvím nahrazení negativního chování a myšlení za funkční dovednosti zvládání a kognitivní restrukturalizace (nahrazení negativních myšlenek za pozitivní). Cílem je předvídat relaps a naučit se mu předcházet či ho zvládat (Gordon, 2003).

Relaps není chápán jako stav a konečný bod znamenající selhání léčby, ale jako měnící se proces, křižovatka pro rozhodnutí pokračovat v užívání nebo ho zastavit a pokračovat v abstinenci (Kuda, 2008). Relapsu předcházejí vysoce rizikové situace, široce definované jako jakýkoli kontext, který vytváří zranitelnost vůči rizikovému chování. To, zda riziková situace vyústí v laps, závisí na kapacitě jedince efektivně situaci zvládnout – vybavit klienta těmito dovednostmi je dalším z hlavních cílů prevence relapsu (Hendershot et al., 2011).

Model lze uplatnit jako způsob udržení změny nebo komplexně jako změnu životního stylu. Vychází ze 4 předpokladů:

  • Závislost je zažitý maladaptivní návykový vzorec chování, který může být změněn.
  • Na chování mají vliv behaviorální determinanty a důsledky.
  • Lidé nemohou za to, že se u nich rozvinul návyk, kterého není možné se jednoduše zbavit.
  • Únik z koloběhu závislosti není možný bez změny celkových návyků (Millerová, 2011).

Dle Larimera et al. (1999, in Millerová, 2011) se model prakticky zaměřuje na identifikaci rizikových situací, osvojování dovedností zvládání rizikových situací, relaxace a dovedností zvládání stresu, plánování, jaké kroky klient uskuteční, dojde-li k relapsu, zkoumání klientova životního stylu, rozvíjení pozitivních závislostí, vnímání varovných signálů relapsu atd.

B) Gorskeho Cennaps model:

Klinický program pro osoby, které chronicky relabují při užívání drog. Je úzce spjat s dvanáctikrokovým programem úzdravy a předpokládá, že závislost není negativní návyk, ale nemoc (Gordon, 2003). Gorski popisuje 9 zásad, kterými je potřeba se řídit při práci na prevenci relapsu, mezi nimi např. stabilizace činností každodenního života, edukace, sebepoznání a s tím související schopnost registrovat varovné signály, dovednosti zvládání, plánování drobných změn a jejich evidence, podpora ze strany blízkých osob (Millerová, 2011).

C) Na uvědomění založená prevence relapsu (mindfulness-based relapse prevention):

Model kombinuje klasické metody prevence relapsu s technikami založenými na uvědomění/všímavosti (Hendershot et al., 2011, Witkiewitz et al., 2003).  Uvědomění/všímavost je definováno jako záměrná kontrola, nezaujatá pozornost, která vede ke změně vztahu jedince k vlastním myšlenkám. Tradiční techniky kognitivní terapie se snaží změnit obsah myšlenek, zatímco techniky uvědomění usilují o změnu přístupu člověka k vlastním myšlenkám  a pocitům.

Cílem je rozvinout povědomí o vlastních myšlenkách a pocitech a jejich přijetí prostřednictvím nácviku uvědomění a následně tyto dovednosti využít jako efektivní strategii zvládání cravingu a vysoce rizikových situací. Klienti se učí pozorovat příjemné a nepříjemné pocity nebo myšlenky a jsou podporováni v tom, aby je přijímali bez posuzování (Hendershot et al., 2011).

Opakované vystavování se stavu uvědomění ve vysoce rizikových situacích bez podlehnutí pokušení užít drogu nebo jednat impulzivně v přítomnosti drogových podnětů povede ke zvýšení pocitu vlastní účinnosti. V kontextu uvědomění jsou klienti podporováni v udržení svého zaměření a pozornosti na přítomný okamžik, čímž se přestanou zabývat minulými událostmi (např. porušení abstinence) a nebudou žít budoucností (např. očekávání euforie po užití drogy) (Witkiewitz et al., 2003). Model podporuje tzv. pozitivní závislosti (Glasser, 1976) jako jsou cvičení, čtení, meditace, jež napomáhají zvyšovat pozornost a kultivovat alternativy k bezmyšlenkovitému a kompulzivnímu chování (Marlatt, 2002). Důležitým faktorem a mechanismem změny je taktéž sebemonitorování (Witkiewitz et al., 2003).

D) Model závislého já (Addicted-Self model):

Dle studie Fiorentine et al. (2003) může přístup prevence relapsu nesprávně specifikovat vztah mezi vlastní účinností a úzdravou. Úzdravu podle nich podporuje uznání ztráty kontroly nad užíváním a potřeby celoživotní abstinence. Zvládání rizikových situací a pocit vlastní účinnosti z toho plynoucí jsou spíše následkem než příčinou dlouhodobé abstinence. Z tohoto důvodu navrhli model závislého já.

Prevence relapsu považuje abstinenci i kontrolované užívání za regulérní cíle léčby, oproti tomu model závislého já předpokládá přijetí konceptu závislého já jako nezbytné pro dosažení dlouhotrvající úzdravy. Ztráta kontroly je podle něj znakem závislé poruchy spíše než reakcí na situační stres a předpokládá, že kontrolované užívání a abstinence jsou postupné kroky úzdravy, kdy klienti většinou nejprve zkouší své užívání kontrolovat a po opakovaných selháních kontrolovat užívání usoudí, že abstinence je nezbytná.

Základní principy práce v rámci modelu závislého já:

  • Návrat ke kontrolovanému užívání je velmi nepravděpdobný.
  • Neschopnost kontrolovat užívání není výsledkem nízké motivace nebo neschopnosti naučit se behaviorální techniky, ale pozadí závislosti.
  • Závislost je celoživotní onemocnění a jakékoli užívání alkoholu nebo drog vyústí do nekontrolovaného užívání i tehdy, když mu předcházely roky abstinence.
  • Ukončení závislostního chování je možné u těch, kteří plně přijali potřebu celoživotní abstinence (Fiorentine et al., 2003).


Použitá literatura:

Fiorentine, R., & Hillhouse, M. P. (2003). When Low Self-efficacy is Efficacious: Toward an Addicted - self Model of Cessation of Alcohol- and Drug-dependent Behavior. American J Addict, 12(4), 346-364.

Gordon, S. M. (2003). Relapse & Recovery. Behavioral Strategies for Change. Pennsylvania: Caron Foundation. Staženo z http://www.caron.org/media_center/files/RelapseAndRecovery.pdf, 9. 11. 2012.

Hendershot, Ch. S., Witkiewitz, K., George, W. H., & Marlatt, G. A. (2011). Relapse prevention for addictive behaviors. Substance Abuse Treatment, Prevention, and Policy, 6, 17.

Kuda, A. (2008). Prevence relapsu. In K. Kalina et al. (2008). Základy klinické adiktologie. Praha: Grada Publishing.

Marlatt, G. A., Gordon, J. R. (1985). Relapse prevention. USA: The Guilford Press.

Millerová, G. (2011). Adiktologické poradenství. Praha: Galén.

Witkiewitz, K., Marlatt, G. A., Walker, D. (2003). Mindfulness-Based Relapse Prevention for Alcohol and Substance Use Disorders. Journal of Cognitive Psychotherapy: An International Quarterly, 19(3), 211-228.

 


Nahoru
*/ ?> Vybrané modely prevence relapsu pro práci s uživateli návykových látek Ilustrační foto

  • Sdílet článek
  • Sdílet