Léčba a následná péče

23.10.2013

Závislost na cukru a její vztah k užívání alkoholu

Zveřejnil: PhDr. Lenka Čablová | Poslední úprava: 23.10.2013

V současné době se můžeme setkat s problematikou a diskuzí ohledně závislosti na cukru. Existuje vůbec tato forma závislosti, či se jedná jen o aktuálně moderní téma, které se objevuje v médiích v rámci trendu biopotravin a vzrůstajícího zájmu o zdravý životní styl? Současně, může mít tato forma závislosti nějaký vztah k užívání alkoholu?

Výzkumy zabývající se vlivem cukru na návykové chování se nejprve zaměřovaly na zvířata. Johnson & Kenny (2010) provedli studii, v rámci níž byly potkanům podávány sladká a tučná jídla. Potkani byli rozdělení do tří skupin. Jedna skupina měla k výše uvedeným potravinám omezený přístup pouze po dobu jedné hodiny denně. Druhá skupina měla přístup k daným jídlům 18 až 23 hodin denně. Autoři zjistili, že druhá skupina potkanů měla tendenci se přejídat a to i v případě, že měla možnost po celých 24 hodin denně konzumovat jídlo, jež bylo bohaté na všechny důležité živiny.

Avena, Rada & Hoebel (2008) uvádí, že cukr je látka, která uvolňuje opioidy a dopamin a může tak obsahovat potenciál ke vzniku závislosti. Ve své přehledové studii analyzovali čtyři znaky závislosti: craving, záchvatovité přejídání, abstinenční příznaky a senzitizaci. Výsledky naznačují, že toto chování bylo konzumací cukru významně posilováno. Současně se tak ukazuje, že tyto behaviorální projevy mohou mít souvislost s neurochemickými změnami v mozku (v systému odměn), jež jsou přítomny také v případě užívání drog. Tuto souvislost popisuje podrobněji také řada dalších zahraničních autorů (Ahmed, Guillem & Vandaele, 2013; Gardner, 2011; Lenoir, Serre, Cantin & Ahmed, 2007).

Další studie se zaměřují na souvislosti konzumace cukru u lidí a jejich vztahem k návykovému chování. Gearhardt et al. (2011) sledovali vztah mezi zvýšeným skóre závislosti na jídle a úrovní kyslíku v krvi, jež se objevuje při funkční magnetické rezonanci v reakci na očekávání přijetí chutného jídla (v tomto případě čokoládového koktejlu). Výsledky ukázaly, že vyšší skóre v dotazníku závislosti na jídle korelovalo s aktivitou v mozku - konkrétně v mediální orbito-frontální kůře, amygdale a přední kůře mozkové. Při očekávání příjmu čokoládového koktejlu byla zjištěna vyšší aktivita v dorsolaterální prefrontální kůře, naopak při příjmu koktejlu došlo ke snížení aktivity v boční orbitorontální kůře mozkové. Autoři uvádí, že podobné vzorce nervové aktivace se objevují i při užívání návykových látek. Konkrétně se jedná o zvýšenou aktivaci v centru odměn při příjmu podnětů z této potraviny a současně snížení aktivace inhibičních oblastí. Ventura, Santander, Torres  & Contreras (2013) uvádí ve své přehledové studii shrnutí oblastí, s nimiž touha po cukru a následná závislosti může korelovat – jedná se o serotoninenergní systém, chuťovou a hédonickou reakci, motivační systém, reakci organismu na stres a interakci genů s prostředím.

Zajímavou souvislost v oblasti adiktologie můžeme najít také v léčbě závislosti na alkoholu. Z biochemického pohledu je alkohol (etanol) monosacharid, který vzniká procesem kvašení z jednoduchých cukrů. V rámci léčby závislosti na alkoholu a zahájení procesu abstinence se u klientů může vyskytnout tendence nahrazovat tento „chybějící cukr“ sladkostmi a jinými výrobky obsahující cukr. Aktuální zahraniční studie se na tento fenomén zaměřují zejména u pacientů v rezidenční léčbě (Fortuna, 2010; Kampov-Polevoy, Tsoi, Zvartau, Neznanov & Khalitov, 2001). Fortuna (2010) současně hovoří o biochemicky jednotném principu mezi závislostí na cukru a alkoholu. Tuto souvislost vysvětluje pomocí serotoninového metabolismu prekurzoru tryptofanu. Sacharidový craving může být ve skutečnosti bažení po tryptofanu – esenciální aminokyselině, která je prekurzorem serotoninu. Přičemž produkce tryptofanu je ovlivněna přítomností dalších aminokyselin. Proto je doporučováno, aby jedinec konzumoval vyváženou stravu a jídla, v nichž bude vyvážen doporučený poměr 60 % sacharidů a 30 % bílkovin (WHO, 2003).

 

Literatura:

Ahmed, S. H., Guillem, K., & Vandaele, Y. (2013). Sugar addiction: pushing the drug-sugar analogy to the limit. Curr Opin Clin Nutr Metab Care, 16(4), 434-439. doi: 10.1097/MCO.0b013e328361c8b8

Avena, N. M., Rada, P., & Hoebel, B. G. (2008). Evidence for sugar addiction: Behavioral and neurochemical effects of intermittent, excessive sugar intake. Neuroscience & Biobehavioral Reviews, 32(1), 20-39. doi: http://dx.doi.org/10.1016/j.neubiorev.2007.04.019

Fortuna, J. L. (2010). Sweet preference, sugar addiction and the familial history of alcohol dependence: shared neural pathways and genes. J Psychoactive Drugs, 42(2), 147-151.

Gardner, E. L. (2011). Addiction and brain reward and antireward pathways. Adv Psychosom Med, 30, 22-60. doi: 10.1159/000324065

Gearhardt, A. N., Yokum, S., Orr, P. T., Stice, E., Corbin, W. R., & Brownell, K. D. (2011). Neural correlates of food addiction. Arch Gen Psychiatry, 68(8), 808-816. doi: 10.1001/archgenpsychiatry.2011.32

Johnson, P., Kenny, P. J. (2010). Dopamine D2 receptors in addiction-like reward dysfunction and compulsive eating in obese rats. Nature Neuroscience, 13 (5), 635-41.

Kampov-Polevoy, A. B., Tsoi, M. V., Zvartau, E. E., Neznanov, N. G., & Khalitov, E. (2001). Sweet liking and family history of alcoholism in hospitalized alcoholic and non-alcoholic patients. Alcohol and Alcoholism, 36(2), 165-170.

Lenoir, M., Serre, F., Cantin, L., & Ahmed, S. H. (2007). Intense sweetness surpasses cocaine reward. PLoS One, 2(8), e698. doi: 10.1371/journal.pone.0000698

Ventura, T., Santander, J., Torres, R., & Contreras, A. M. (2013). Neurobiologic basis of craving for carbohydrates. Nutrition. In press. doi: 10.1016/j.nut.2013.06.010

World Health Organisation. (2003). Food based dietary guidelines. Denmark: WHO.



 


Nahoru
*/ ?> Závislost na cukru a její vztah k užívání alkoholu Ilustrační foto

  • Sdílet článek
  • Sdílet