Léčba a následná péče

24.10.2013

Výživa při alkoholovém onemocnění jater

Zveřejnil: PhDr. Lenka Čablová | Poslední úprava: 24.10.2013

Časté a dlouhodobé užívání alkoholu způsobuje zdravotní problémy, jako jsou cirhóza jater, rakovina úst, hrtanu, jícnu, žaludeční vředy či další nemoci gastrointestinálního traktu. Játra jsou jedním z nejcitlivějších orgánů a při konzumaci alkoholu jsou výrazně ohrožena vznikem řady jaterních onemocnění, která se liší svou závažností a reverzibilitou (Brůha et al., 2009).

Spektrum jaterních poškození se pohybuje od asymptomatického zvětšení jater až k hepatocelulárnímu selhání (Schiff et al., 2007). Současně alkoholové poškození jater se může vyvinout do chronické podoby, kam patří jaterní steatóza, akutní alkoholová hepatitida, steatohepatitida, fibróza a jaterní cirhóza. Navíc na podkladě akutního jaterního selhání nebo při chronickém onemocnění jater vzniká také jaterní encefalopatie. Tento stav se projevuje jako soubor neuropsychických příznaků a je způsoben zvýšenou koncentrací látek v těle, které by za fyziologického stavu byly játry metabolizovány. Tyto látky se následně dostanou z trávící soustavy do centrální nervové soustavy a působí zde útlum nervového přenosu (Pastor, 2006).

K rozvoji konkrétních forem jaterního onemocnění přispívají kromě přijatého alkoholu také další rizikové faktory. Schiff et al. (2007) uvádí:

  • Pohlaví - ženy jsou dvakrát citlivější k alkoholu a rozvoji závažnějších
    jaterních onemocnění než muži
  • Genetické faktory
  • Etnické rozdíly
  • Malnutrice - výkyvy ve fyziologických hladinách nutrientů mohou zhoršovat průběh jaterních onemocnění.

Aktuální zahraniční studie se podrobně zabývají výživou u klientů s alkoholovým poškozením jater. Konkrétní nutriční doporučení můžeme strukturovat dle jednotlivých živin – sacharidů, lipidů, proteinů a esenciálních aminokyselin.

Fraizer et al. (2011) zjistili, že nasycené mastné kyseliny mohou mít ochranný vliv ve vztahu k alkoholovým onemocněním jater. Everitt et al. (2007) uvádí, že kvalita a příjem tuků mohou ovlivnit jak progresi, tak léčbu alkoholových nemocí jater. Polynenasycené mastné kyseliny, jako jsou omega-3 a omega-6, které se vyskytují v rybím a rostlinném oleji, jsou spojeny s rozvojem jaterního poškození. Zatímco nasycené tuky, jako je palmový olej, naznačují protektivní vliv u raných stádií alkoholového postižení jater. Griffith & Schenker (2006) doporučují příjem 30-35% energie přijaté v tucích, z celkového denního příjmu, což odpovídá standardním nutričním doporučením pro zdravou populaci.

Wendlandová (2001) rozlišuje doporučený denní příjem sacharidů dle konkrétního typu jaterního onemocnění. Pro akutní i chronickou hepatitidu a nekomplikovanou jaterní cirhózu doporučuje příjem 67-80 % energie v sacharidech. U cirhózy doprovázené malnutricí je tento příjem zvýšen na 70-75 %. Griffith & Schenker (2006) na druhou stranu doporučují o něco nižší příjem sacharidů – konkrétně  50-55 % z celkového denního příjmu energie.

Řada autorů uvádí významný vliv proteinů ve výživě a považuje jejich dostatečný příjem jako zásadní k příznivému ovlivnění nemoci (Bergheim et al., 2005; McClain et al., 2011; Kershenobich et al., 2011; Tome & Lucey, 2004). Další autoři navrhují konkrétní doporučené množství proteinů ve výživě. Lucey, Mathurin & Morgan (2009), Menachery & Duseja (2011) a Fraizer et al. (2011) uvádějí shodné doporučené denní dávky proteinů, a to 1,2-1,5 g proteinů/ kg tělesné hmotnosti. Stickel et al. (2003) doplňují u hepatitidy a jaterní cirhózy s malnutricí denní příjem proteinů 1,5-2,0 g/kg. Při nekomplikované jaterní cirhóze navrhují optimální denní příjem 1,3-1,5 g/kg. Další autoři popisují příznivé účinky aminokyselin v obnově mozkových funkcí a ochraně jater (Lake, 2007). McClain et al. (2011) doporučují zařazovat aminokyselinové přídavky v případě, že příjem proteinů není dostatečný.

Z pohledu dalších látek se autoři zabývají nejvíce vlivem antioxidantů. Griffith a Schenker (2006) popisují ve své studii pozitivní efekt antioxidantů, konkrétně látky metadoxin. Výsledky naznačují, že u jedinců se steatózou jater, pomohla terapie touto látkou k celkovému zlepšení jaterních funkcí a k rychlejší odpovědi organismu na léčbu. Na potřebu dalšího výzkumu v oblasti aplikace a účinnosti antioxidantů upozorňují také jiní autoři (Singal et al. 2011; Everitt et al. 2007).

Závěrem můžeme konstatovat, že výživa má významný vliv jak v prevenci tak v léčbě alkoholových onemocnění jater a tento vliv se ukazuje jako užitečné zohlednit ve formě nutriční terapie a intervence v rámci komplexní léčby závislosti na alkoholu.

 

Literatura:

Bergheim I., McClain C. J. & Arteel G. E. (2005). Treatment of alcoholic liver disease. Digestive Diseases, 23(3-4), 275-284.

Brůha, R., Dvořák, K., Petrtýl, J. & Švestka, T. (2009). Alkoholové poškození jater. Medicína pro praxi 6(3), 144-146.

Everitt, H., Patel, V. B. & Tewfik, I. (2007). Nutrition and alcoholic liver disease. Nutrition bulletin 32(2), 138-144.

Fraizer, T. H., Stocker, A. M., Kershner N. A., Marsano L. S. & McClain C.J. (2011).
Treatment of alcoholic liver disease. Therapeutic Advances in Gastroenterology, 4(1), 63-81.

Griffith, Ch. M. & Schenker, S. (2006). The role of nutritional therapy in alcoholic liver disease. Alcohol research and health, 29(4), 296-306.

Kershenobich, D., Corona, D. L, Kershenovich, R. & Gutierrez-Reyes, G. (2011). Management of alcoholic liver disease: An update. Alcoholism: Clinial & Experimental research 35(5), 804-805.

Lake, J. (2007). Nonconventional and integrative treatments of alcohol and substance abuse. Psychiatric times 24(2), 1-10.

Lucey, M. R., Mathurin, P. & Morgan, T. R. (2009). Alcoholic hepatitis. The new England journal of medicine, 360(26), 2758-2769.

McClain, C. J., Barve, S. S., Barve, A. & Marsano, L. (2011). Alcoholic liver disease
and malnutrition. Alcoholism: Clinical & Experimental Research 35(5).

Menachery , J., & Duseja A. (2011). Treatment of decompensated alcoholic liver disease. International Journal of Hepatology. Article ID 219238, 7 pages. doi: 10.4061/2011/219238

Pastor, J. (2006) Speciální pathologie 1. Retrieved March 23, 2013, from Langenbeck´s medical web page: http://www.freewebs.com/langenbeck/pathologie.htm

Schiff, E. R., Sorrell, M. F. & Maddrey W. C. (2007). Schiff’s diseases of the liver. Philadelhia, USA: Lippincott Williams & Wilkins.

Singal, A. K., Jampana, S. C., & Weinman, S. A. (2011). Antioxidants as therapeutic agents for liver disease. Liver international 31(10), 1432-1448.

Stickel, F., Hoehn, B., Schuppan, D. & Seitz, H. K. (2003). Nutritional therapy in alcoholic liver disease. Alimentary Pharmacology & Therapeutics 18(4), 357-373.

Tome, S., & Lucey, M. R. (2004). Current management of alcoholic liver disease. Alimentary Pharmacology & Therapeutics 19(7), 707-714.

Wendland, B. E. (2001). Nutritional guidelines for persons infected with the hepatitis C virus: A review of the literature. Canadian journal of dietetic practice and research, 62(1), 7-15.



 

 


Nahoru
*/ ?> Výživa při alkoholovém onemocnění jater Ilustrační foto

  • Sdílet článek
  • Sdílet