Drogová politika

01.03.2006

Drogová politika - teoretický úvod

Zveřejnil: PhDr. Josef Radimecký Ph.D., MSc. | Poslední úprava: 01.03.2006

Drogová politika je forma sociální kontroly, jejíž podoba je determinována tím, jak daná společnost definuje problém užívání drog (MacGregor 1999), tj. (1) jak vnímá užívání drog a jejich uživatele, (2) kdo je uznávaným odborníkem pro jeho řešení a (3) jaká řešení tohoto problému navrhuje.

Na základě výše uvedených tří faktorů může společnost problém užívání drog vnímat např. jako problém medicínský, morální, kriminální, sociální nebo jako problém ohrožení veřejného zdraví. Posledně uvedený přístup koresponduje se současným konceptem ochrany veřejného zdraví, jak jej ve svém dokumentu Zdraví pro všechny na prahu 21. století definuje Světová zdravotnická organizace.

Definice
Drogovou politiku lze definovat jako komplexní soubor preventivních, vzdělávacích, léčebných, sociálních, kontrolních, represivních a dalších opatření uskutečňovaných na strukturální (makro), komunitní (mezzo) a individuální (mikro) úrovni, jejichž konečným cílem je snížit užívání drog a/nebo škody, které jednotlivcům a společnosti mohou v důsledku užívání drog nastat (Radimecký 2003; Stimson 2003).

Intervence
je v kontextu drogové politiky jakákoli akce podniknutá s cílem snížit nepříznivé důsledky užívání drog pro jednotlivce a/nebo pro společnost.

Prevence – obecná definice

Prevence je obecně definována jako předcházení nemoci[1] (primární prevence) nebo předcházení zhoršení nemoci[2] (sekundární prevence) nebo předcházení zhoršení celkového stavu nemocného[3] (terciární prevence) (Vokurka et al., 2002).

Primární prevence

Cílem intervencí primární prevence užívání všech typů návykových látek je předejít užívání drog a/nebo oddálit první setkání cílové populace s drogami do (co nej-)pozdějšího věku a/nebo ovlivnit chování cílové populace tak, aby v okamžiku, kdy začne návykové látky užívat, je užívala co nejméně rizikově (např. střídmé nebo umírněné pití alkoholu).

Cílovou skupinou (primární) prevence je část populace, jež návykové látky (dosud) neužívá.

Intervence se zaměřují na spotřebu drog.

Sekundární prevence

Obecným cílem intervencí sekundární prevence užívání všech typů návykových látek je snížit poptávku po užívaných látkách. Usiluje tedy o to buď zastavit užívání, vést ke snížení užívání, ke snížení počtu uživatelů nebo ke snížení počtu problémových uživatelů.

Cílovou skupinou sekundární prevence je ta část populace, jež návykové látky již užívá – ať už formou experimentu, rekreačně, příležitostně nebo problémově.

Intervence se zaměřují na spotřebu drog.

Terciární prevence - minimalizace rizik (Harm reduction)

Termín Harm reduction byl původně používán výhradně ve vztahu k opatřením a programům zaměřeným na snižování nepříznivých zdravotních důsledků užívání omamných a psychotropních látek.

V současné době je však tento pojem (risk reduction/minimisation) stále častěji používán ve vztahu ke všem strategiím, jež přispívají ke snižování potencionálních zdravotních a sociálních rizik a poškození plynoucích z užívání všech typů drog (včetně alkoholu, tabáku, legálně předepisovaných a ilegálních drog, stejně jako těkavých látek), včetně intervencí snižování nabídky a poptávky po drogách (International Harm Reduction Association 2002).

Efektivita přístupu minimalizace možných rizik a předcházení poškozením, jež mohou vzniknout v souvislosti s užívání drog je podepřena řadou výzkumů (Hunt a kol. 2003) a stala se nedílnou a etablovanou součástí drogových politik převážné většiny zemí EU i dalších zemí světa (EMCDDA 2000). Přístup minimalizace rizik se primárně zaměřuje na snižování rizik, jež mohou v důsledku užívání drog potenciálně vést ke vzniku škod/poškození. Proto je pro tento přístup navrhován spíše název risk reduction - minimalizace rizik (Stimson 2003).

Cílovou skupinou terciární prevence jsou problémoví nebo injekční uživatelé drog, kteří představují největší hrozbu pro veřejné zdraví.

Intervence se zaměřují na způsoby, jak jsou drogy užívány (nezaměřuje se tedy nezbytně na snižování počtu uživatelů nebo užívání drog).

Snižování nabídky

Jejím cílem je snižovat nabídku/dostupnost užívaných látek prostřednictvím zaměření se na omezování (legální drogy) nebo potírání (ilegální drogy) jejich nabídky.

Cílovou skupinou intervencí snižování nabídky jsou výrobci a distributoři legálních a/nebo ilegálních drog.

Intervence se zaměřují na omezování (legální) nebo na snižování (ilegální drogy) produkce a distribuce drog.

Všechny výše uvedené typy intervencí v oblasti užívání (ilegálních či legálních) látek se zaměřují na předcházení poškození u jednotlivců a společnosti.

  • Prohibicionisté (snižování nabídky) – chtějí eliminovat poškození prostřednictvím eliminace užívání drog.
  • Redukcionisté (snižování poptávky) - chtějí snížit poškození prostřednictvím snížení užívání drog.
  • Zastánci minimalizace rizik - chtějí snížit poškození prostřednictvím snížení rizik z užívání drog.
Vztah mezi snižováním nabídky, poptávky a HR
  • Intervence snižování nabídky, snižování poptávky a minimalizace rizik jsou často prezentovány jako vzájemně si odporující (ale nejsou!).
  • Zastánci snižování nabídky a snižování poptávky vnímají přístup minimalizace rizik jako podporu v užívání drog.
  • Zastánci minimalizace rizik naopak často označují intervence snižování nabídky a snižování poptávky jako nerealistické a represivní. To však platí více v oblasti užívání ilegálních drog než u užívání alkoholu a tabáku.

Úrovně vlivu

V definici drogové politiky byly zmíněny mikro, mezzo a makro úroveň. Jedná se o úrovně vlivu, na nichž může sociální politika respektive drogová politika jako její podmnožina působit:

Individuální (mikro) úroveň

Chování na této úrovni je ovlivněno povědomím a názory jednotlivců o zdravotních rizicích spojených s určitým chováním (např. s užíváním drog), dále jejich záměry, motivacemi a schopnostmi.

Proto se intervence drogové politiky zaměřují na jednotlivé typy drog nebo na potenciálního uživatele s cílem ovlivnit/změnit jeho chování ve vztahu k užívání návykových látek.

Komunitní (mezzo)

Na této úrovni je chování ovlivněno názory a jednáním sociální skupiny, k níž jednotlivec patří (nebo patřit chce) a sociálním kontextem, v němž členové skupiny žijí a jednají (např. užívají drogy).

V tomto případě se intervence drogové politiky zaměřují na sociální kontext, v němž jsou drogy užívány a na sociální normy, které konkrétní skupina lidí vyznává a snaží se je ovlivnit ke společensky více žádoucím.

Strukturální (makro)

Chování na této úrovni ovlivňuje širší „politika“, např. zákony a strukturálním kontextem.

Zde se intervence drogové politiky zaměřují na snahu ovlivňovat chování celé populace nebo jejích segmetnů prostřednictvím zákonů, politik a/nebo alokací finančních zdrojů (např. na preventivní nebo léčebné programy nebo na programy minimalizace rizik).

Příklady některých typů drogových politik (podle vnímání „problému užívání drog“)

Politiky založené na léčbě

Zaměřují se na individuální chování a předpokládají osobnostní deficit – proto usilují o reintegraci lidí, kteří se chovají nonkonformně (tj. užívají drogy) a o jejich návrat ke konvenčnímu chování.

Politiky postavené na povinné léčbě

Vychází z předpokladu, že trestná činnost je důsledkem závislosti na drogách a proto usilují o povinnou léčbu uživatelů, aby tak snížily kriminalitu.

Moralisticky založené politiky

Vychází z toho, že odsuzují chování uživatelů drog, protože se jim nelíbí, co dělají (překračují zákon, který užívání drog zakazuje) a proto dávají přednost potrestání před jinými progresivními přístupy (jako je např. minimalizace rizik či léčba uživatelů drog).

Sociálně založené politiky

Vychází z předpokladu, že lidé užívají drogy v důsledku strukturálních nerovností (např. užívání alkoholu a drog chudými lidmi bez perspektivy, kteří nemají stejné možnosti jako střední třída a proto jejich normami chování opovrhují), proto usilují o to, aby skupiny znevýhodněných obyvatel přijaly hodnoty většinové společnosti a více se zapojovaly do jejich aktivit.


[1] postupy aplikované s cílem zabránit vzniku onemocnění či úrazu (heslo primární prevence )

[2] snaha o detekci co nejranějších stadií onemocnění, u kterých je léčba zahájená v časnějším stadiu nemoci účinnější a vede k lepší prognóze (heslo sekundární prevence)

[3] prevence zaměřená proti vzniku komplikací určité nemoci (heslo terciární prevence)


Nahoru
*/ ?> Drogová politika - teoretický úvod Ilustrační foto

  • Sdílet článek
  • Sdílet