Nic méně abstinence je nevihnutelnou součástí každého kdo si zvikne na pervitin a pak boužel přišel čas stím skončit.Neexistuje nic horšího než ten marazivě třepavej pocit co vás svíra a drkot zubů a neustála myšlenka na to dát si a pokud stím ještě bojujete pak to je opravdu .....
Víra v něco (nemyslím v boha) je cestou k čistotě.
Já jsem drogy nezkoušela, myslím si o nich své..., zajímala by mě co tě k tomu vedlo, jaký jsi měl pocit, když sis ji měl poprvé vzít, jestli jsi váhal, nebo jsi šel do toho po hlavě, jak se to celé semlelo a jak ses dostal do odvykacího programu.Co bylo podle tebe nejtěžší překonat, závislost fyzickou nebo psychickou?
ReagovatNo, že ten absťák neni zas takovej horor. Že z něj dělá něco hroznýho spíš ta myšlenka, že by to mohlo hned přejít, kdyby bylo matro. Zatim co lidi, co jsou nemocný tak musej počkat až se uzdravěj...
Reagovats cim? s abstakama? to urcite ne, jen chci rict, ze hodne lidi nevydrzi, ty nervy, kdyz si nemuzou neco dat, ze abstak se v te situaci da prezit a hodne casto se na nej zapomina....
s cim? s abstakama? to urcite ne, jen chci rict, ze hodne lidi nevydrzi, ty nervy, kdyz si nemuzou neco dat, ze abstak se v te situaci da prezit a hodne casto se na nej zapomina....
taky jsem si jich par dala, ted jsem cista, ale nekdy mam takovou chut a takovy nervy, ze bych klidne znova prezila i ten abstak, protoze se mi zda, ze to je horsi nez na nem, kdyz mas chut a nemuzes si dat, kdyz neni nic, co by Te dostalo z nervu...
Reagovat