Editorial
Každý odborný časopis prochází vývojem. S určitým záměrem a očekáváními vzniká a až praxe ukáže, do jaké míry jsou tyto záměry a očekávání naplňovány. Časopis Adiktologie má za sebou první dva roky své existence a je tedy na místě se pokusit bilancovat, co se za tyto dva roky redakční radě podařilo, kde zůstal časopis něco dlužen původnímu zadání a jaké jsou jeho další výhledy do budoucnosti.Vrátíme-li se se na chvíli o dva roky zpět, k editorialu prvního čísla (Adiktologie 1/2001) prof. Cyrila Höschla, nalezneme v něm několik myšlenek, které během uplynulých dvou let začaly nabývat nových významů a staly se ještě více aktuálními. Na oficiální platformě odborného periodika a z úst význačného představitele současné psychiatrie zazněla otázka, týkající se budoucnosti oboru adiktologie. Tj. zda se etabluje do podoby zcela samostatného nového vědního oboru, jako se tomu stalo již v několika zemích nebo zůstane v zabudovaná v tradičních, někdy religiózních, jindy více mocenských a ideologických regulativních mechanismech společnosti. Reflexe procesu postupného oddalování adiktologie od oboru psychiatrie se stále více ukazuje být obdivuhodně kritickým a realistickým zhodnocením, které na této úrovni nemá doposud v naší zemi obdobu. Poslední dva roky jasně ukazují, že proces formování a vzniku nového vědního oboru adiktologie se stává stále reálnější a konkrétnější. Velkou měrou k tomu přispívají také významné publikace posledních dvou let, tj. nového terminologického glosáře a rozsáhlé moderní učebnice.1 Je velmi příjemné sledovat, že se časopis Adiktologie stal jakousi „vlajkovou lodí", pomáhající nejen vyjasnit hranice adiktologie s jinými obory, z nichž se oddělila, ale především pomáhající ji definovat pozitivně. Bezpochyby se tak podařil záměr, aby tento časopis na vědecké bázi reprezentoval oblast prevence, léčby a výzkumu závislostí. Podařilo se tak naplnit jednu podstatnou část původních záměrů. Druhou, nenaplněnou částí však zůstala oblast opatření na straně potlačování nabídky. Tu nelze považovat pouze za tzv. represivní přístup k drogám, ale je nutné ji vnímat jako oblast složitých regulačních mechanismů, jichž se nelze vzdát v žádné moderní demokratické společnosti. Jednoznačně na stránkách Adiktologie doposud chybí fundovaná a věcná diskuse nikoli o tom, zda regulační mechanismy ano či ne, ale o tom, jaké jsou výsledky v současnosti využívaných mechanismů a jak by měly či mohly vypadat různé další, možná více efektivní modely. Výjimkou v tomto směru bylo Supplementum Adiktologie z roku 2001 (vydané v roce 2002), obsahující výsledky Projektu analýzy dopadů nové drogové legislativy. Bohužel však zůstalo pouze u tohoto prvního pokusu vzbudit odbornou diskusi o těchto naléhavých tématech a vtáhnout do ní ty, jichž se týkají ještě bezprostředněji, tj. pracovníky v tzv. trestně-právního sektoru. Jistě bude zajímavé sledovat, jak se v dalších letech bude redakční rada s tímto dluhem vyrovnávat.Budování jasné a srozumitelné identity oboru adiktologie, probíhající na pozadí více či méně úspěšné reformy psychiatrie, je spojeno s budováním nového, respektive nově formulovaného pohledu na návykové látky a jejich uživatele. Neudržitelnost prismatu výhradně oborového přístupu k této oblasti je více a více zřejmá. Začít můžeme u popelky našeho oboru, tedy primární prevence, potácející se mnoho let v nejasně terminologicky a odborně ohraničeném prostoru a vyvolávající matoucí dojem, že primární protidrogovou prevencí je vlastně všechno, včetně fotbalu a golfu. Pokračovat můžeme přes aktuální diskusi v oblasti léčby a sociální reintegrace o budoucí koncepci těchto služeb, z nichž větší část se nutně bude více blížit moderním koncepcím sociální, nežli zdravotní péče. To pak samozřejmě implikuje také nutnost hledání nového postavení medicínských oborů vůči ostatním oborům z nichž se adiktologii vydělila. Zakončit lze příkladem snad nejilustrativnějším, substitučními programy. Málokterá z léčebných modalit má v současnosti tolik problémů, jako právě substituce. Na málokteré z modalit je tak výrazně patrný konflikt odborného a politicko-ideologického vlivu. Skutečnost, že dokážeme stabilizovat a efektivně omezovat jak kriminální, tak zdravotní a sociální dopady užívání opioidů nenechává mnohé v klidu. To, co se daří realizovat v prvních 8 substitučních programech v ČR u populace, kterou někteří zcestně dodnes stigmatizují termínem „kriminální toxikomani", je cesta, která nám jasně ukazuje hranici průniku různých oborů. Ukazuje nám totiž skutečnost, že jsme např. chybně v minulosti přisuzovali některé z dopadů užívání heroinu látce samotné a dopustili, aby se tyto kauzálně chybně identifikované dopady staly součástí protidrogové hysterie. Dnešní realita substitučních programů nás tvrdě konfrontuje s faktem, že existence mnoha dopadů užívání heroinu je kauzálně spjata s právním postavením této látky. Tedy s tím, že několikanásobně větší zdravotní a sociální rizika spojená s užíváním heroinu mají kauzální vztah k nečistotě nelegálně distribuovaného heroinu (díky mechanismům černého trhu) a způsobům, jakým je droga aplikována. Tyto dopady nemají přímý vztah k samotnému (čistému) heroinu jako chemické látce. Rázem se tak diskuse posouvá z roviny zdravotní, sociální či psychologické do roviny právní, ekonomické a politické. Pouze v těchto rovinách pak můžeme hledat a nalézat odpovědi na mnohé z našich otázek.V editorialu prvního čísla Adiktologie bylo mj. vysloveno přání, aby časopis přežil různé ekonomické a existenciální turbulence. První dva roky ukázaly, že udržet nad vodou takovýto odborný časopis není a nebude jednoduchá práce. Nezávislost časopisu je vykoupena stálou existenční nejistotou, v níž žije drtivá většina neziskových organizací v naší zemi. Komfortu publikovat vše, co splní odborná kritéria a může být na vědeckém fóru diskutováno bez jakéhokoli politického či ideologického omezení, je dosaženo za cenu průběžného ztrácení jedněch finančních zdrojů a stálého hledání - a naštěstí pro časopis, i nacházení - zdrojů nových. Troufám si říci, že ekonomická udržitelnost časopisu je pro další období jednou z největších priorit.Jak tedy vlastně vypadaly první dva ročníky (2001 a 2002) časopisu? Z kvantitativního pohledu není hodnocení příliš náročné. Oba ročníky byly složeny ze dvou řádných čísel (tvořících celoroční předplatné) a jedné přílohy. Objem tří čísel ročně se pro toto období ukázal být maximem možného a to jak po stránce ekonomické, tak odborné, vyjádřené počtem zaslaných příspěvků. Rozsah čísla kolísal okolo 100 stran, tj. přibližně 6-9 samostatných odborných sdělení na jedno číslo. V zastoupení oborů se až na výjimky prezentovaly téměř všechny základní oblasti. Dvěma největšími dluhy po této stránce zůstává oblast sociální politiky a práce a počet příspěvků z praxe. Zatímco první ze jmenovaných lze řešit snadno, tj. dalším oslovením potenciálních autorů, druhá oblast tak snadné řešení nemá. Nedostatek prakticky zaměřených příspěvků má pravděpodobně hlubší a složitější konsekvence. Obecný, spíše skeptický postoj praktiků k výzkumu a publikování, stojí na straně jedné. Směrem z redakční rady časopisu však doposud také příliš jasně nezaznívaly signály demonstrující jasný zájem o takováto sdělení. Na svém podzimním zasedání v roce 2002 se redakční rada jednomyslně shodla na tom, že uvedený stav neodpovídá profilu časopisu, jehož podstatnou část mají tvořit právě sdělení z praxe. Za tímto účelem se členové rady rozhodli rozšířit a samostatně vyčlenit rubriku „Z praxe" a otevřít ji ještě více všem profesím v oblasti prevence a léčby závislostí. Aby se snížil práh pro tyto příspěvky, bylo rozhodnuto redukovat formální požadavky pro tuto rubriku. Věříme, že se tímto krokem podaří motivovat ty z vás, kteří uvažují o nějakém sdělení, zajímavé kasuistice ze své praxe nebo se prostě budou chtít podělit o své zkušenosti.Při hodnocení dvou let existence časopisu z hlediska kvalitativních ukazatelů, pak není jistě bez zajímavosti, že akademická sféra přijala časopis velmi kladně a je vysoce oceňována jeho odborná úroveň. O tomto faktu svědčí nejen relativně velký zájem akademických pracovišť o odebírání časopisu, ale také zájem publikovat v něm. Tento zájem mj. vyústil v první sdělení od zahraničních autorů, kteří zaslali svůj příspěvek k publikování v Adiktologii aniž by byli kýmkoli osloveni a to pouze na základě toho, že je zaujalo anglicky publikované číslo v roce 2002 (Supplementum Adiktologie 2002, Sborník z mezinárodní konference v Brně). Hovoříme-li o vysoké úrovni teoretických a výzkumných prací, pak je třeba vyzdvihnout též vysokou úroveň doposud publikovaných praktických sdělení. Těch, jak bylo vzpomenuto výše, bylo početně bohužel málo a přáli bychom si, aby jich přibylo. Příznivě byl také přijat design časopisu a z reakcí čtenářů se zdá, že se podařil záměr, aby časopis nebyl kvalitní pouze obsahem, ale také svým vzezřením. Požadavek i nadále udržet filozofii, že je důležitý nejen obsah, ale i forma sice občas naráží na ekonomické mantinely, ale je snahou tuto vysoko nastavenou laťku udržet i v budoucnu.Rád bych při této krátké reflexi jako zástupce vydavatele časopisu, kterým je Sdružení SCAN, vyjádřil dík svým kolegům v redakční radě, kteří svým jménem a prací pomáhají časopisu dávat jeho tvář a profilovat jej. Redakční rada přitom doposud ve většině svých úkolů splnila také roli jakési kontrolní instance nefungující pouze na bázi zákazů, příkazů či rigidně stanovených norem. Naopak v nejednom případě prokázala připravenost a ochotu řešit i odborně choulostivé a náročné situace. Pro příklad mohu vzpomenout dva články týkající se programu testování extáze, které uvnitř redakční rady vyvolaly poměrně ostrou diskusi. Právě ta je z mého úhlu pohledu důkazem, že rada funguje tak jak má a že je schopna plnit svoji roli a nestává se sterilním filtrem bránícím v publikování a otevírání odborných diskusí také o obtížných a kontroverzních tématech.Reflexi dvou let existence našeho časopisu je věnován též jeden z příspěvků na IX. celostátní konferenci Společnosti pro návykové nemoci a 42. celostátní AT konferenci. Z této konference je mj. plánován sborník příspěvků, jenž by měl tvořit samostatnou přílohu časopisu. Pokud se podaří zajistit dostatek finančních prostředků, pak by letošní rok mohl být výjimečným tím, že budou publikována supplementa k oběma řádným číslům. Druhé supplementum je plánováno monotématicky a celé je věnováno primární protidrogové prevenci.Závěrem chci poděkovat vám, našim čtenářům za vaši přízeň a zájem. Současně s tím vás chci také vyzvat, abyste nám do redakce zasílali více svých názorů jak na články, tak profil časopisu apod. Ty nejzajímavější pak s vaším souhlasem rádi otiskneme. Také proto jsme nechali znovu přepracovat naše internetové stránky (www.adiktologie.cz) , které by měly více odpovídat těmto potřebám.1 Kalina, K. a kol. (2002): Mezioborový glosář pojmů s oblasti drog a drogových závislostí. Filia Nova, Praha. Kalina, K. a kol. (2003): Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. Úřad vlady, Praha.
Prepulse Inhibition of Acoustic Startle in Drug Free Ecstasy Polydrug Users
The present study aims to establish whether drug-free recreational Ecstasy polydrug users will demonstrate abnormalities in prepulse inhibition (PPI). PPI has been shown to be sensitive to 5-HT modulations of the limbic system, as well as disorders associated with cognitive and sensorimotor gating. As such, both the neurochemical and phenomenological expressions of PPI may be applicable to the sequelae of Ecstasy use. Two groups of 22 participants were employed. The experimental group comprised Ecstasy polydrug users who consumed Ecstasy as a drug of preference; the control comprised polydrug users who had never taken Ecstasy. All participants refrained from illicit drug use for two weeks prior to testing. The blink reflex component of startle was analysed by recording electromyographic (EMG) responses to startle eliciting stimuli. These were administered binaurally through headphones and comprised 100dB of white noise with two prepulse conditions of 60dB and 70dB given randomly at onset asynchronies of 120ms. No group differences in response magnitude of PPI were established across either of the prepulse conditions, suggesting that modulation of PPI circuitry is not disrupted in the sample of Ecstasy users employed in the present study.
Subjektivní hodnocení důležitosti mimofarmakologických komponent kouření cigaret
Vývoj návyku na kouření cigaret je ve svých jednotlivých stadiích důsledkem různých druhů vlivů působících pro kouření cigaret. Psychosociální vlivy jsou nejdůležitější v začátku návyku. Během stadia pravidelného kouření a ukončení návyku se přidávají vlivy fyziologické. Mezi fyziologickými vlivy hraje bezesporu roli farmakologie nikotinu. V posledních dvou desetiletích však vzniklo několik výzkumných prací, které prokazují, že neméně podstatnou částí fyziologických vlivů jsou vlivy senzorické.Farmakologický efekt nikotinu, který je vpravován nitrožilně nebo nosem, neuspokojí kuřáky tolik v porovnaní s nikotinem, který je obsažen v cigaretovém kouři. Proto vznikla hypotéza, že vnímání v dýchacích cestách doprovázející každé potáhnutí z cigarety je v přenosu uspokojení z kouření zásadní. Tato hypotéza byla ověřena klinickými studiemi. V navazujících studiích byla dále zkoumána možnost, že i dýchací vjemy kouření podobné mohou uspokojit kuřáky dokonce i při nepřítomnosti nikotinu.Jaké vlivy ale považují sami kuřáci za subjektivně důležité? Odpověď na tuto otázku jsme hledali ve výsledcích ankety Semtex dance 2000.
Analýza průběhu ústavní léčby žen závislých na návykových látkách
Na souboru žen léčených ústavně nejméně dva měsíce pro závislost na alkoholu či jiné návykové látce byl testován vnitřní model terapie, předpokládající v průběhu léčby nárůst náhledu na nemoc, integrace ega, sebedůvěry , komunikativnosti, ocenění léčby a odeznívání úzkosti a depresivní nálady. Pro sledování průběhu léčby byl vytvořen dotazník o sedmi škálách s dobrou reliabilitou. Faktorová analýza 78 položek dotazníku vedla k šesti komponentám. Statistické analýzy dat získaných čtverou aplikací dotazníku během prvních dvou měsíců léčby 131 pacientek ukázaly s vysokou statistickou významností, že k předpokládaným změnám v průběhu léčby docházelo s tou výjimkou, že ocenění léčby pacientkami se v jejím průběhu v podstatě neměnilo.
Kvalitativní přístup v adiktologickém výzkumu v České republice
Přehled vývoje užívání kvalitativního přístupu a metod ve výzkumu závislostí v České republice není možné popsat bez širších souvislostí vývoje vědy ve druhé polovině minulého století v naší zemi. Vliv komunistické ideologie na vědu byl patrný v mnoha jejích oblastech. Nejvíce tímto vlivem však trpěly humanitní vědní obory. Kvalitativní přístup nebyl za komunistického režimu oficiálně přednášen na žádné vysoké škole a byl považován na nevědecký. Oficiálně publikované výzkumné studie užívající kvalitativní metodologii tak až na výjimky nacházíme teprve v 90.letech minulého století. Nejvýznamnější mezi nimi, pro oblast výzkumu závislostí, jsou především studie využívající metodiky Rapid Assessment and Response, které doposud byly realizovány tři.
Laboratorní diagnostika návykových látek
Užívání návykových látek je celospolečensky závažnou skutečností. Jejich vyšetřování není ani tak problémem metodickým, jako ve svých důsledcích právním. Stanovení užívaných látek lze provádět na několika úrovních: od orientačních, vhodných i pro terénní podmínky, přes semikvantitativní imunometody až po konfirmační vyšetření pomocí GC-MS.
„Drogová agentura" jako možný model specifického lokálního drogového programu
Ústředním tématem článku je zobrazení modelu drogové agentury jako možného lokálního programu drogových služeb. Vychází více z institucionálního modelu sociální práce než z medicínského modelu služeb. Autor popisuje základní činnosti takového programu, doplňuje je poznámkami k praktické realizaci. Naznačuje silná a slabá místa tohoto konceptu.
Život ohrožující události související s alkoholem, drogami a hazardní hrou v psychoterapii návykových nemocí
Výskyt život ohrožujících událostí je podle našich dat i údajů z literatury vysoký. Tyto události mohou mít pozitivní efekt a usnadnit přechod ze stadia prekontemplace nebo kontemplace do stadia rozhodnutí. Život ohrožující události mohou ovšem z mnoha důvodu léčbu návykových nemocí komplikovat, např. psychotraumatizací pacienta. Dotazy na život ohrožujících události související s alkoholem, drogami nebo hazardní hrou by měly být povinnou součástí anamnézy.
Evropská unie. Evropský sociální fond.
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti.
© Centrum adiktologie 2006-2009. info@adiktologie.cz