Účinky MDMA, LSD a psilocinu na lokomoci potkana
Úvod: Problematika užívání tzv. „designer drugs" mladými lidmi je v poslední době stále aktuálnějším tématem. Mezi tyto látky patří zejména deriváty fenyletylaminu a deriváty tryptaminu, látky s účinky stimulačními, entaktogenními a halucinogenními. Mezi nejrozšířenější z těchto drog dnes bezpochyby patří 3,4 - metylendioxymetamfetamin (MDMA, extáze), N,N-dietylamid kyseliny lysergové (LSD) a 4-hydroxy-tryptamin (psilocin). Jedná se o látky stimulující především serotonergní systém. V našich experimentech jsme se zaměřili na srovnání behaviorálních změn u potkanů po akutním podání těchto tří látek.Metody: Potkanům kmene Wistar o hmotnosti 200-250g (Konárovice) jsme aplikovali různé dávky MDMA (2,5; 5,0 a 10,0 mg/kg), LSD (5; 50 a 200 ug/kg) nebo psilocinu (0,25 a 1,0 mg/kg). Následně, pomocí automatického video-registračního systému Ethovision color Pro v.3.1.1. (Noldus), jsme hodnotili lokomoci potkanů v otevřeném poli.Výsledky: Lokomoce potkanů byla významně ovlivněna podáním MDMA a psilocinu. MDMA dráhu potkanů významně a v dávkové závislosti prodlužovalo, psilocin naopak dráhu potkanů oproti kontrolám zkracoval. LSD na lokomoci potkanů vliv nemělo.Shrnutí: MDMA, LSD a psilocin mají rozdílný vliv na lokomoci zvířat. Rozdíly mezi účinky těchto látek nejspíše souvisí s rozdílnou mírou ovlivnění serotonergního a případně i dopami-nergního systému.
Neurobiologie působení halucinogenních látek
Halucinogeny představují skupinu psychotropně působících látek, které navozují charakteristické kognitivní, percepční a emoční příznaky. Mezi halucinogeny zařazujeme jednoduché halucinogenně působící indolaminy (např. psilocybin a DMT), ergolinové deriváty s indolovým jádrem (LSD) a některé substituované fenyletylaminy (mezkalin). Klinický efekt halucinogenů závisí na farmakologických vlastnostech látky, psychologickém nastavení jedince a podmínkách prostředí. Efekt halucinogenů je spjatý s agonismem 5-HT2A, 5-HT1A a 5-HT2C receptorů se změnou funkce pyramidových glutamatergních neuronů a je dále potencován přímým nebo nepřímým dopaminergním působením a stimulací noradrenergní. Na úrovni kortiko-striato-talamo-kortikálních okruhů vede podání halucinogenů k poruše inhibice mediodorzálního a retikulárního jádra talamu a výsledkem jsou kvantitativní a/nebo kvalitativní změny funkce talamu. Klinický efekt halucinogenního působení závisí na převažující dysfunkci kortikální (percepční fenomény, synestézie apod.) nebo talamické (dezintegrace). Studium mechanismu působení halucinogenů poskytuje nástroj studia neurobiologie nervového systému, patofyziologie duševních poruch (především schizofrenie) a účinku antipsychotik.
Historie terapeutického použití LSD v Nizozemsku
Pozornost je věnována dvěma nizozemským psychiatrům, kteří měli ve světovém měřítku výjimečnou pozici co do terapeutického užívání LSD: G. W. Arendsen Hein a J. Bastiaans. První z nich se věnoval LSD terapii nepřetržitě 23 let a druhý 27 let, což je světový unikát. Arendsen Hein se v LSD terapii dostal do transpersonální roviny, Bastiaans se držel přístupu psycholytického a stal se známým především léčbou přeživších z koncentračních táborů druhé světové války.
Epidemiologie užívání halucinogenních drog v České republice
Halucinogenní látky patří mezi relativně rozšířené nelegální návykové látky v ČR. Pro valid-ní popis a interpretaci rozsahu užívání této skupiny návykových látek je nutné využít více různých epidemiologických indikátorů. Autoři sestavili přehled výsledků nejnovějších studií provedených v České republice v oblasti užívání halucinogenních látek. V r. 2002 dosáhla celoživotní prevalence jejich užívání v dospělé populaci hodnoty 2,2 %. Zkušenost s užitím halucinogenní látky v posledním roce udalo 1,0 % dospělé populace. Prezentován je přehled výsledků studií patřících do tzv. systému harmonizovaných klíčových epidemiologických indikátorů, jejichž získávání a interpretace jsou metodicky řízeny Evropským monitorovacím centrem pro drogy a drogové závislosti (EMCDDA) v rámci sítě REITOX. Tento přehled naznačuje, že i přes nárůst obliby halucinogenních látek v průběhu 90. let minulého století zůstává tato skupina spíše doplňkovými látkami (sekundární či terciární drogou). Jako s primární drogou se s halucinogenními látkami lze setkat méně často.
Holotropní dýchání v terapii závislých
Autor popisuje svoje setkání s holotropním dýcháním a se Stanislavem Grofem. Setkání se změnilo v cestu, která ovlivnila jak jeho osobní život, tak chápání problému závislosti, a tím i terapeutický přístup k tomuto problému. Autor dále popisuje holotropní dýchání a jeho uplatnění v léčbě.
Čím nám byly, nejsou a mohly by být látky nazývané psychedelika
Autor v článku ukazuje část historie používání psychedelických látek v psychiatricko - psychoterapeutickém kontextu naší země. Na několika kazuistikách demonstruje, jak mohou být tytéž látky používány různým způsobem. Na první kazuistice ilustruje nebezpečí nerespektování setu a settingu a navrhuje pomoc, která je založena na respektu k těmto důležitým proměnným. Na druhé kazuistice ukazuje přínos, který může mít psychedelické sezení pro běžnou dlouhodobou psychoterapii. Ve třetí kazuistice ze sedmdesátých let, záznamu běžného sezení s psychedelickou látkou, je ukázána účinnost rutinní práce, která jen tím, že respektuje bezpečný rámec, pomáhá i dramatické prožitky dovést k dobrému výsledku. Nová mapa, která je v sezení vytvořena, je novou možností. Když je kultivována v další terapeutické práci, přinese změny do běžného života. Dále se autor zamýšlí nad kontextuálními rámci psychedelické terapie. Na co bychom se měli ptát, čím bychom se měli zabývat, abychom lépe rozuměli rizikovým oblastem jejího využití.
Evropská unie. Evropský sociální fond.
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti.
© Centrum adiktologie 2006-2009. info@adiktologie.cz