Kvalita života drogově závislých v terapeutických komunitách
Studie mapuje subjektivní vnímání kvality života drogově závislých mužů a žen v terapeutických komunitách v České republice a pokouší se analyzovat rozdíly s kontrolní skupinou respondentů. Dotazníková studie kvality života byla provedena na výběrovém souboru 256 respondentů, z toho bylo 128 respondentů z terapeutických komunit. Empirická studie měla charakter statistické procedury a byl použit sebeposuzovací dotazník Squala , který byl vytvořen v roce 1992 ve Francii v Nice M. Zannottim. Porovnali jsme vnímání důležitosti a spokojenosti obou souborů. Dále jsme zjistili index kvality života u jednotlivých položek a celkový index QOL.Výsledky práce ukazují, že celkový index QOL skupiny klientů terapeutických komunit není statistický významně nižší než celkový index kvality života u kontrolní skupiny respondentů. V oblastech důležitosti se celkově neprojevil významný rozdíl mezi klienty terapeutických komunit a kontrolní skupinou. Při porovnání hodnocení důležitosti a spokojenosti dotazovaných respondentů jsme u profilu spokojenosti zjistili významnější statistické rozdíly ve smyslu nižší spokojenosti ve všech jednotlivých oblastech života u klientů terapeutických komunit. V práci jsou diskutovány některé naše předpoklady možných příčin nižší i vyšší spokojenosti v jednotlivých oblastech kvality života klientů terapeutických komunit. Zjištěné poznatky přinášejí do praxe podněty pro multidisciplinární péči o drogově závislé v procesu komprehenzivní péče. Práce poukazuje i na potřebnost zaměřit se na obsah a změny terapií za účelem zvýšení kvality života drogově závislých, zvláště v těch programech, kde je kvalita života cílem.
Mortalita uživatelů omamných a psychotropních látek, nařizování pitev osob zemřelých v souvislosti s užíváním drog a hodnocení současného postupu orgánů činných v trestním řízení při zjištění těchto úmrtí
Úmrtí osob pod vlivem omamných a psychotropních látek není jen problémem těchto uživatelů. Jedná se sociálněpatologický jev, jenž svým fatálním následkem ovlivňuje různorodé profesní oblasti, které se fenoménem těchto látek zabývají. Jedná se zejména o orgány činné v trestním řízení, primárně policisty Policie České republiky, soudní lékaře, toxikology a drogové epidemiology. Jedná se tedy o multidisciplinární problém, který prošel přibližně od poloviny 90. let poměrně zásadním vývojem, kdy se zejména mohl poučit ze zahraničních zkušeností. I přes nepochybně pozitivní rozvoj tohoto odvětví se v současné době vyskytují problémy zejména na úseku represivních složek. Není lehké najít příčiny těchto nedostatků a přesně je pojmenovat. Jedním ze základních problémů je trestněprávní oblast fatálních následků uživatelů omamných a psychotropních látek. Problematika zavinění a dokazování patří k velmi složitým, což ovšem není až tak problémem zákonného znění a legislativy jako takové, ale obtížnosti při vyhledávání a fixaci důkazních prostředků. Rovněž tak základní terminologie, kterou jiná odvětví a obory nemusejí nacházet a stanovovat, zde byla dlouhá léta kamenem úrazu a velkou časovou ztrátou na úkor kvality práce. Předložený článek si neklade za cíl pojmout všechny aspekty této problematiky a rovněž si autor neklade ambice jediných možných správných názorů. Jeho účelem je spíše ještě více rozšířit zájem a diskusi nad možnými způsoby řešení a aplikací.
Očekávání pracovníků terapeutických komunit vs. proces změny chování klientů
Terapeutické komunity jsou specifickým typem léčby uživatelů drog se závislým chováním s více než čtyřicetiletou historií. První komunita vznikla v České republice v roce 1991 krátce po změně politického režimu, větší část z dnešních 15 programů však vznikla až v druhé polovině 90. let 20. stol. Přesto se z dnešního pohledu, přinejmenším ze strany odborné obce, ale i části laické veřejnosti jedná o plně etablovanou léčebnou modalitu, jež má od počátku roku 2006 konečně i svoji oporu v zákoně . Přes relativně krátkou dobu existence terapeutických komunit v ČR se jejich pracovníci museli a stále musejí vyrovnávat s řadou změn, ať už ve svých očekáváních nebo v měnícím se profilu svých klientů. Tento text se pokouší zmapovat nejvýznamnější změny v očekáváních pracovníků TK ve vztahu a) k cíli léčby uživatelů drog, b) k motivaci uživatelů drog při nástupu do léčby a c) k výsledkům práce s klienty programů, stejně jako nejvýznamnější změny v profilech klientů TK, jež do určité míry zmíněné změny v očekáváních profesionálů determinují. Pro snazší porozumění tomuto posunu jsou diskutované změny v očekáváních pracovníků TK zasazeny do kontextu dvou možných výkladových rámců – 1) cyklu změny chování a 2) fází a procesů individuální změny chování jednotlivce v průběhu léčby v TK, jak je subjektivně vnímají jejich klienti.
Nová zákonná opatření k ochraně před škodami působenými užíváním legálních a nelegálních drog
Od 1. ledna 2006 je na našem území účinná nová právní úprava v oblasti opatření proti užívání návykových látek, a to zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Ačkoliv média o tomto právním předpisu hovoří jako o tzv. protikuřáckém zákonu, citovaný předpis se týká nejen tzv. legálních drog (tedy alkoholu a tabáku), ale i drog nelegálních. Nový zákon nahrazuje předchozí právní úpravu v této oblasti, tedy zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů, včetně jeho prováděcího předpisu, vyhlášky č. 187/1999 Sb., kterou se provádí zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Cílem tohoto článku je seznámit odbornou veřejnost s obsahem nové právní úpravy a upozornit na některá úskalí, která může pro praxi přinést. Autorka si s ohledem na krátkou dobu účinnosti zákona a tedy i neexistující data, která by svědčila o účinnosti opatření v něm uvedených, neklade ambice objektivně hodnotit příznivé dopady na veřejné zdraví. Stejně tak upozorňuje, že některá ustanovení jsou formulována tak, že jejich výklad je obtížný či spíše sporný. Doufá však, že jeho text bude pro čtenáře poněkud „stravitelnější“, než je samotné znění zákona.
Editorial
V květnu roku 2001 napsal profesor Höschl do prvního čísla prvního ročníku nového časopisu Adiktologie svůj editorial. Zamýšlel se v něm - mimo jiné - nad otázkou, proč nový časopis vzniká a jakou má naději. V té souvislosti napsal:" Trvalejší hodnoty odborného média se totiž utvářejí v křehkém a dlouhodobém procesu zrání, který musí být sycen ještě jinými než utilitárními zdroji". Připomínám tuto myšlenku po pěti letech proto, že zcela přesně vystihla nejednoduchou situaci pro tým nadšených odborníků, kteří tehdy stáli u zrodu Adiktologie.Pět let není mnoho, pro mne - jak následně vysvětlím - je to však doba umožňující ohlédnutí. Potřeba specializovaného adiktologického časopisu byla zřejmá již delší dobu. Mnoho let tuto funkci plnil jediný „federální“ časopis Protialkoholický obzor (dnes Alkoholismus a drogové závislosti). Jako jeho přispěvatel od poloviny sedmdesátých let jsem si velmi vážil toho, že pro poměrně úzký okruh odborníků zprostředkovává potřebné informace. Vážím si jeho přínosu dodnes. Eruptivní nárůst drogových problémů po roce devadesát a s ním spojené odborné otázky, které se otevíraly téměř geometrickou řadou, však odhalil "terru inkognitu" adiktologického bádání a odborné komunikace. To evokovalo u některých pracovníků v oboru myšlenku na odpovídající periodikum. Jen nalézt odvahu pustit se do složitého projektu. Vzpomínám si na jednu schůzku s Michalem Miovským a Petrem Popovem v Olomouci, na níž jsme to probírali. Oba jsou mladší a odvážnější, já jsem (snad pro vyváženost diskuse či z opatrnosti) uváděl uvědomitelná rizika takového počinu. Jedním z nich je přirozeně ekonomická stránka věci. Odborné periodikum pro poměrně úzký okruh odběratelů se nemůže „uživit“ z předplatného. Ze zřejmých důvodů jsme nechtěli a ani nemohli spoléhat na významnější inzertní přínos farmaceutických firem. Stále mne strašila zkušenost s několika excelentními mezioborově vědeckými časopisy, které slavně začaly a (bohužel) velmi rychle také skončily. Nakonec jsme dospěli ke shodě a já přijal nabídku na roli vedoucího redaktora. Nebudu zde, přirozeně, vypisovat peripetie spojené se sháněním financí, vždy se to však podařilo zvládnout tak, že časopis nebyl ohrožen. Jako členové redakce se shromáždila postupně narůstající skupina špičkových odborníků a současně nadšenců pro věc. To je pro existenci každého časopisu ta nejzásadnější věc - funkční a dělná redakce. To samozřejmě neznamená, že by na našich schůzkách neprobíhaly i ostřejší diskuse o profilaci Adiktologie spojené s určitými obavami, že „příliš“ vědecký časopis nebude zajímavý pro kolegy z praxe. Doba ukázala, že tomu tak není, naopak se množí příspěvky z praxe. Adiktologie se poměrně brzy, ale zaslouženě , stala členem International Society of Addiction Journal Editors, což lze považovat za podložený vstup na mezinárodní fórum. Letos zahajujeme šestý ročník Adiktologie a já pevně věřím, že číselné označení ročníků bude stále narůstat, jinými slovy - Adiktologie bude dále přinášet tolik potřebné vědecké a odborné informace pro všechny zájemce v rámci multioborového přístupu ke komplexnímu problému závislostí.Po dlouhých a nelehkých úvahách jsem se pro závažné osobní a zdravotní problémy rozhodl rezignovat na funkci vedoucího redaktora našeho časopisu. Tyto úvahy byly přece jen ulehčeny zkušeností a vědomím, že současná sestava redakce je excelentní a má rezignace se nijak na chodu časopisu neprojeví. Redakční rada se dohodla na volbě nového vedoucího redaktora, tato volba proběhne na květnové schůzi redakční rady. Děkuji touto cestou všem spolupracovníků, přeji jim „šťastnou ruku“ při volbě a především přeji časopisu Adiktologie klasické a upřímné : Vivat, crescat, floreat. V Olomouci 22. března 2006
Evropská unie. Evropský sociální fond.
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti.
© Centrum adiktologie 2006-2009. info@adiktologie.cz