Abstrakt
Východiska: Poruchy příjmu potravy v dnešní společnosti nabývají stále více na významu. Mentální anorexie a bulimie patří mezi nejčastější problémy dospívajících dívek a mladých žen. Životní prevalenci anorexie některé studie uvádí až u 4,5 % žen a mentální bulimie až 1,5 až 5 % žen. Uvádí se, že mezi osobami s adiktologickou poruchou je současně přítomná porucha příjmu potravy ve více než 35 %. Léčba těchto poruch probíhá v České republice převážně odděleně, přestože se integrovaná léčba jeví jako nejúčinnější. Ve službách pro léčbu poruch příjmu potravy pracují obvykle sociální pracovníci, terapeuti, psychologové, psychiatři, peer konzultanti, lékaři a nutriční terapeuti. Adiktolog je generickým pracovníkem, který se stále vyvíjí a hledá šíři své uplatnitelnosti. Jeho zapojení do služeb pro léčbu poruch příjmu potravy by bylo přínosem pro klienty ve smyslu efektivity léčby.
Cíl: Cílem práce je ověřit možné rozšíření působnostního pole profese adiktologa ve službách zaměřených na léčbu poruch příjmu potravy a přiblížit jeho možné poslání a úlohu v terapeutickém týmu.
Metody: Výzkumný soubor tvořili pracovníci v pražského, brněnského a ostravského Kontaktního centra Anabell. Sběr dat probíhal formou semi – strukturovaného interview. Struktura rozhovoru byla daná na základě předem vypracovaných okruhů otázek. Rozhovory byly nahrávány na diktafon a data z audiozáznamu byla zaznamenána do dokumentu MS Word. Metoda analýzy dat byla realizována prostřednictvím jednotlivých druhů kódování – otevřeného, axiálního a selektivního kódování. Etické otázky byly dodrženy.
Výsledky: Z výsledků vyplývá, že pokud by pracovníci chápali adiktologa jako odborníka, který se specializuje pouze na závislost na drogách či alkoholu, pak pracovníci i přes výskyt duálních diagnóz v Centru Anabell nevidí nutnost adiktologa v týmu mít. Pokud by však adiktolog obstaral odborné sociální poradenství a zároveň by do poradenství vnášel prvky z adiktologické sféry, pak jsou pracovníci jeho zapojení do týmu nakloněni. Z výzkumu je patrné, že v důsledku toho, že adiktolog dokáže pracovat komplexně a dokáže brát do souvislostí všechny oblasti klientova života, lze jeho uplatnění v léčbě poruch příjmu potravy a závislosti považovat za efektivní. Touto spoluprací by se přispělo k fungování modelu integrované péče a dalo by se tak vyhnout „předávání“ klienta ze služby do služby.
Závěr: Tato práce je jednou z prvních studií uplatnění adiktologa ve službách specializovaných na léčbu poruch příjmu potravy v České republice. Přestože se kompetence adiktologa v oblasti poruch příjmu potravy zdají být stále sporné, měla by být věnována větší pozornost samotné schopnosti adiktologa integrovat a působit jako mediátor mezi různými profesemi podílejícími se na prevenci a léčbě.
Klíčová slova: adiktolog - duální diagnóza – multidisciplinarita - poruchy příjmu potravy - uplatnitelnost