Formy dotazníku:
1) papírová
2) elektronická, případně online
Dotazník jako metoda evaluace primárně preventivního programu:
Dotazník je možné použít při evaluaci formou analýzy potřeb, když před zahájením programu zjišťujeme, co cílová skupina potřebuje. Dále k evaluaci procesu pro průběžné mapování, jak program plní své cíle, jak cílové skupině vyhovuje. Pro evaluaci procesu mají význam především otevřené otázky, jejichž prostřednictvím se dotazovaní mohou vlastními slovy vyjádřit k tomu, co si myslí o programu (co bylo dobré a co by se asi dalo zlepšit). Chceme-li získat informaci o efektivitě programu, použijeme shodný dotazník jako pro analýzu potřeb také po skončení realizace preventivního programu, když provádíme evaluaci výsledku. Dotazník může být ve velmi jednoduché podobě využíván pro získání zpětné vazby od účastníků programu, a tedy pro evaluaci jejich spokojenosti.
Pedagogové mohou využít již existující dotazníky (některé jsou uvedeny na webu Evaluačního centra), u kterých bývá k dispozici i návod na vyhodnocení. V současné době máme nejvíce evaluačních nástrojů pro oblast užívání návykových látek, je však možné využít je jako inspiraci pro tvorbu dotazníku k mapování i jiných forem rizikového chování (např. ptá-li se dotazník na drogy „Pil/a jsi někdy alkohol?“, můžeme se pro oblast šikany ptát „Stalo se Ti někdy, že Ti někdo druhý ve škole ubližoval?“) apod. Učitelé mohou samozřejmě vytvářet i vlastní nástroje, k tomu lze využít níže uvedené typy otázek.
Hodnocení dotazníků pak nemusí být složité, záleží na formulaci otázek. U uzavřených otázek je možné jednoduše sečíst odpovědi ano/ne a získat orientační obrázek o situaci ve třídě, otevřené otázky poskytují spíše hlubší vhled do dané problematiky.
Otázky v dotazníku mohou být:
1) uzavřené
- dotazovaný si vybírá mezi dvěma či více možnými odpověďmi (např. ano - ne – nevím)
- nevýhody: určitá povrchnost, nabízené možnosti mohou odpověď vynucovat, nebo odpověď není dostatečně přesná
2) otevřené
- dotazovaný má prostor k vyjádření vlastního názoru
- odpovědi formulují samotní dotazovaní
- odpověď může poukázat na důležité vztahy a souvislosti
- otázky tohoto typu jsou pružné, mají možnost prohlubování
- umožňují získat hlubší a podrobnější informace
- jsou však náročnější na vyhodnocení
- příklad: Která část programu se ti v dnešním bloku nejvíce (ne)líbila a proč?
3) škálové
- slouží k popsání povahy skutečností, které se zjišťují
- např. zaškrtávací seznamy, pozuzovací škály dle kategorií, intervalů (např. Při sledování souhlasu s nějakým výrokem lze použít škálu s rozpětím 1 – rozhodně nesouhlasím až 9 – rozhodně souhlasím. Při hodnocení spokojenosti s programem lze použít škálu 1 – velmi spokojen, 2 - nespokojen, 3 - nevím, 4 - spokojen a 5 - velmi spokojen.)
Výhody a nevýhody použití dotazníku (Disman, 2008; Ferjenčík, 2000)
Výhody:
- úspora času a finančních prostředků (poměrně snadné získání informací od velkého počtu jedinců v poměrně krátkém čase a s poměrně malým nákladem);
- použití při získání informací o citlivém tématu (např. rizikové sexuální chování, vlastní zkušenost s užíváním návykových látek);
- snadnější kvantifikace získaných dat;
- anonymita.
Nevýhody:
- jsou kladeny vysoké nároky na dotazovaného (ochota zapojit se do evaluace) ;
- riziko “přeskakování” otázek, případně neodpovědět vůbec;
- riziko, že dotazník vyplní někdo jiný, mimo cílovou skupinu (např. za děti vyplní dotazník rodiče);
- použitelný pouze pro lidi, kteří umí číst a psát;
- riziko nízké návratnosti;
- menší pružnost (např. nelze klást doplňující otázky);
- formulace otázky nemusí být dostatečně srozumitelná všem;
- příprava dotazníku vyžaduje větší pečlivost než příprava interview.
Literatura:
Disman, M. (2008). Jak se vyrábí sociologická znalost. Karolinum, Univerzita Karlova v Praze, s. 141.
Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Portál, Praha, s. 183.
Gallà M. et al.(2005). Jak ve škole vytvořit zdravější prostředí: Příručka o efektivní školní drogové prevenci. Praha: Úřad vlády ČR.
WHO (2000). Mezinárodně platné pokyny k evaluaci služeb a systémů zaměřených na léčbu poruch způsobených užíváním návykových látek. Ženeva: World Health Organisation.
Zeľová, A. (2002). In: Albert, A. Manažérstvo kvality na vysokých školách. Košice: TU KI, 71-86.
Vznik tohoto článku byl finančně podpořen projektem č. CZ.1.07/1.3.00/08.0205 ESF OP VK. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.