Ústřední otázkou mnohých ekonomických evaluací je, zda předmětná služba představuje efektivní využití prostředků. Ekonomická evaluace tedy spočívá v určování, měření, hodnocení a následném porovnávání nákladů a přínosů ve spojitosti se dvěma nebo více různými typy programů/intervencí. Je jedním z dostupných nástrojů, jejichž pomocí lze uvážlivě zvolit mezi celou řadou alternativ a efektivně uplatnit prostředky (WHO, 2000). Jedním z hlavních „hnacích motorů“ ekonomické evaluace je fakt, že instituce zajišťující financování služeb stále častěji požadují, aby byly služby hodnoceny i z ekonomické stránky.
Při ekonomické evaluaci je možné sledovat: porovnání nákladů a přínosů vztahujících se k novým intervencím/programům s některými stávajícími intervencemi/programy, porovnání nákladů a přínosů mezi léčbou a preventivními činnostmi, zda se prevence vyplácí, zda by se mělo investovat do programu A nebo programu B, jaké jsou průměrné náklady na klienta či jaký je poměr mezi dvěma či více typy programů/intervencí z hlediska výsledných nákladů na jednotku (WHO, 2000).
Existují tři typy ekonomické evaluace, a to analýza nákladů, analýza užitečné hodnoty nákladů a poměru nákladů a přínosů a analýza efektivnosti nákladů (WHO, 2000).
Při analýze nákladů se hodnotí náklady na realizaci určitého opatření. Určují se celkové náklady na prostředky používané k realizaci programu, služeb nebo systému. Mohou sem patřit jak přímé náklady (např. mzdy personálu), tak i režijní náklady (např. náklady na budovy a jejich údržbu, mzdy administrativních pracovníků, vybavení a zásoby). Tento typ ekonomické evaluace je určitým způsobem limitovaný a je důležité si uvědomit, že příslušné náklady na programy nemusí odrážet jejich příslušnou efektivnost. Programy/intervence s nižšími náklady mohou být někdy stejně efektivní jako ty, které stojí daleko více (Holder et. al, 1991).
Při analýze užitečné hodnoty nákladů se jako primární měřítko výsledku u klientů, kteří se podrobili programu/intervenci, používají hodnoty kvality života, délky života a přežívání. Tyto hodnoty se často používají k výpočtu „míry přizpůsobivosti za rok (QALYs)“, která se užívá k určení stupně nesouladu mezi faktickým výsledným stavem klienta a ideálním stavem z hlediska klienta (WHO, 2000).
V rámci analýzy efektivnosti nákladů se srovnávají náklady a výsledky dvou nebo více různých léčebných programů/intervencí s podobnými cíly (WHO, 2000).
Zdroje:
Holder, H., Longabaugh, R., Miller, W. R., Rubonis, A. V. (1991). The cost effectiveness of treatment for alcoholism: a first approximation. J. Stud Alcohol, 52(6), pp. 517-540.
Světová zdravotnická organizace (2000). Mezinárodně platné pokyny k evaluaci služeb a systémů zaměřených na léčbu poruch způsobených užíváním návykových látek. Geneva: World Health Organisation.
Vznik tohoto článku byl finančně podpořen projektem č. CZ.1.07/1.3.00/08.0205 ESF OP VK. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
