Plánování evaluace:

1. rozhodnout, kdo se bude na evaluaci podílet

Prvním krokem je vybrat osoby, které se budou na plánování evaluace podílet a sejít se s nimi. Vybraní jedinci by se všichni měli podílet na procesu plánování, jelikož tím mohou velmi obohatit celkový výsledek evaluace. V závislosti na konkrétní situaci mohou mezi tyto osoby patřit terapeuti, kliničtí pracovníci, pedagogové, psychologové, organizátoři programů, výzkumní pracovníci, politici či klienti (WHO, 2000).

2. posoudit prostředky, které jsou pro evaluaci k dispozici

Evaluace vyžaduje zejména finanční, materiální, odbornostní a časové prostředky a je tedy nezbytné posoudit, které z nich budeme potřebovat, kolik a v jakém rozsahu je máme k dispozici. U potřebné odbornosti pracovníků sledujeme jejich zkušenosti s evaluací a přístup k dalším odborníkům, kteří mohou poskytnout rady. Časové možnosti je potřeba sladit s počtem pracovníků a jejich možnostmi a s celkovou dobou nutnou pro zpracování evaluace.

3. popsat program evaluace

Je užitečné si program přehledně popsat, aby bylo možné vidět jeho logický základ a souvislosti mezi činnostmi v rámci programu a jeho výsledky. Cíle by měly být zvoleny co nejkonkrétnější a jasné, aby mohly následně být využity při měření úspěšnosti.

4. stanovit jednotlivé potřeby evaluace a míru jejich důležitosti

Následně je důležité stanovit jednotlivé potřeby evaluace a jejich priority. Různé skupiny totiž mohou mít různé názory na to, co evaluovat. Organizátory bude např. nejvíce zajímat efektivita vynaložených nákladů, zatímco kliničtí pracovníci či psychologové by chtěli znát výhody nové intervence. Je proto vhodné seznámit se s názory a prioritami spolupracovníků a všech klíčových skupin (WHO, 2000).

5. definovat evaluační otázky

Evaluační otázky se mohou vztahovat ke kterékoli části struktury, logiky nebo procesu intervence. Logický model, tak jak ho popisuje WHO (2000) může být využit jako nástroj pro jejich formulaci a zaměření celé evaluace.

Zde jsou některé příklady evaluačních otázek: Která skupina bude pro intervenci cílová? Je intervence implementována podle plánu? Kdy se dosáhne krátkodobých cílů?

6. určit evaluační nástroje

Je potřeba volit nástroje vhodné pro sběr dat.

7. stanovit evaluační model - připravit plán sběru dat

Evaluační model je souborem instrukcí týkajících se toho, kdy a od koho budou data sbírána. Evaluátor si také musí stanovit časový rámec pro sběr dat, k čemuž mu může pomoci informace, jaký typ změny chce měřit. Při výběru cílové skupiny evaluace bychom měli dbát na požadavek reprezentativnosti.

8. přesvědčit se, že jsou k dispozici dostatečné prostředky k provádění evaluace

Jako poslední krok je potřeba znovu se přesvědčit, že prostředky k provádění evaluace (jak byly uvedeny v kroku číslo dva) jsou opravdu dostatečné.

Provádění evaluace:

1. příprava ke sběru dat

Než dojde k samotné realizaci sběru dat, je nezbytné vyřešit případné etické otázky (souhlas etické komise, informovaný souhlas), vytvořit plán práce s daty a provést pilotní test (WHO, 2000). Účelem pilotního testu/studie je odhalit různé chyby v plánu sběru dat tak, aby se daly odstranit ještě před provedením kompletní evaluace. Podstatou je, aby si realizátor mohl vyzkoušet nástroje ke sběru dat na malém výběrovém souboru a mohl ho případně ještě upravit. Není-li možné pilotní test provést, může realizátor požádat např. kolegy či klienty, aby vyplnili formuláře pro sběr dat a dali mu k nim připomínky.

Evaluační plán by měl reflektovat zejména východisko a obecný účel evaluace, logický model programu, evaluační tým, otázky, jimž se evaluace bude věnovat, strategie pro sběr dat, plán řízení dat, školení pracovníků, pilotní test a strategie pro využití výsledků (WHO, 2000).

2. sběr a analýza dat

Ke sběru dat lze využít různé metody a evaluační nástroje. Analýza má pomoci najít odpověď na otázku, o co program usiluje a jaké má účinky. Měla by pokrýt zejména původní cíle evaluace tak, jak byly definovány na začátku.

3. vykazování výsledků

S výsledky evaluace je třeba seznámit potenciální „publikum“, což jsou grantové a dotační agentury, politická reprezentace, cílová skupina, poskytovatelé služeb, zástupci komunity či média (Gabrhelík, 2010). Realizátor by měl již v této fázi zvážit, co by se na základě získaných výsledků mělo nebo nemělo změnit. O výsledcích evaluaci by měla být sepsána kompletní formální zpráva.

4. zúročení získaných poznatků

Zúročení znamená zejména provádění různých změn, které povedou ke zlepšení aktivit. Poznatky poskytují vlastně jakousi zpětnou vazbu programu. Je nezbytné také vyřešit případné vedlejší účinky programu, ať jsou pozitivní nebo negativní.

5. nový začátek

Zpětná vazba v podobě výstupů programu by měla ideálně směřovat k dalším výzkumům a evaluaci programu, např. ve formě opakování či rozšíření.

Literatura:

Světová zdravotnická organizace (2000). Mezinárodně platné pokyny k evaluaci služeb a systémů zaměřených na léčbu poruch způsobených užíváním návykových látek. Geneva: World Health Organisation.

Vznik tohoto článku byl finančně podpořen projektem č. CZ.1.07/1.3.00/08.0205 ESF OP VK. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.