Dle WHO (2000) existuje šest hlavních typů evaluace:
- evaluace formou analýzy potřeb,
- evaluace procesu,
- evaluace nákladů,
- evaluace spokojenosti klientů,
- evaluace výsledku,
- ekonomická evaluace.
Jednotlivé typy evaluací se mohou překrývat. Každý typ evaluace se zaměřuje na zodpovězení určitého typu otázek. Rozhodnutí o tom, který konkrétní typ evaluace se uplatní, záleží proto na položených otázkách. Typy evaluace na sebe mohou také postupně navazovat. Nejdříve obvykle probíhají evaluace ve formě analýzy potřeb a po nich často následuje evaluace procesu, příp. evaluace nákladů. K evaluaci výsledku a ekonomických aspektů se většinou přistupuje později, poté, co jsou vyhodnoceny procesní a nákladové aspekty. Pro tento postup však neexistují žádná pevně stanovená pravidla (WHO, 2000).
Kröger (1998) rozděluje evaluace z hlediska hodnocené fáze programu a z hlediska práce s výsledky. Z hlediska hodnocené fáze se rozlišuje evaluace přípravy, evaluace procesu a evaluace výsledku. Z hlediska práce s výsledky dělí evaluaci na formativní a normativní. Kröger dále dělí evaluace podle použitého výzkumného plánu (dělení Rossiho, Freemana a Hofmana) na evaluaci experimentální, kvaziexperimentální a neexperimentální (Kröger, 1998).
Zdroje:
Kröger, Ch. (1998). Evaluation: Definitions and Concept. In: O. Baker, J. Mounteney R. Neaman (Eds.) (1998). Evaluation Drug Prevention in the European Union. Scientific Monoghraph Series, No. 2. Lisabon: EMCDDA. 61-66.
Světová zdravotnická organizace (2000). Mezinárodně platné pokyny k evaluaci služeb a systémů zaměřených na léčbu poruch způsobených užíváním návykových látek. Geneva: World Health Organisation.
Vznik tohoto článku byl finančně podpořen projektem č. CZ.1.07/1.3.00/08.0205 ESF OP VK. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
