1. lékařská fakultaUniverzita KarlovaVšeobecná fakultní nemocnice v Praze
17.01.2019

Kurt Gebauer – sochař a vysokoškolský profesor

 

  • 1941 narodil se v Hradci nad Moravicí
  • 1955 – 56 studoval Školu uměleckých řemesel v Brně
  • 1956 – 59 absolvoval Sochařsko-kamenickou školu v Hořicích
  • 1963 – 69 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze
  • 1965 stáž Staatliche Akademie der Bildenden Künste Stuttgart (prof. Otto Herbert Hajek)
  • 1972 stáž v sochařském ateliéru Academie des Beaux-Arts v Paříži (prof. César Baldacini)
  • 1992 jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde dodnes působí jako emeritní profesor

,,Pro mne je sochařství jakýsi druh organizování prostoru nebo příjemnějším slovem zabydlování prostoru, a to nejrůznějším způsobem. Skoro všechny mé věci vznikaly pro nějaký daný prostor, pro pokoj, ve kterém jsem bydlel, pro okolní krajinu, pro místa, která mi někdo navrhl, abych s nimi něco udělal, a občas či možná většinou se toto zabydlování neuskutečnilo, a z toho důvodu zůstal nějaký objekt, většinou figura, kterou jsem postavil do jiného místa, tedy jsem jiné vhodné místo vybral a tímto způsobem je organizoval – zabydlel.“

Kurt Gebauer je jednou z nejvýznamnějších současných osobností českého sochařství profilující se od šedesátých let 20. století. Vystudoval Školu uměleckých řemesel v Brně a Sochařsko-kamenickou školu v Hořicích. Na Akademii výtvarných umění na něj pedagogicky působil Štursův a Bourdellův žák Vincenc Makovský a Karel Lidický – žák Otokara Španiela. V roce 1965 odjíždí do Stuttgartu na studijní pobyt k prof. Ottu Herbertu Hajekovi. V reakci na okupaci v roce 1968 a následnou normalizaci vytvořil např. Tank (1968), Oficiální portrét (1973) nebo Dobře krmenou rybku (1974). V sedmdesátých letech navštěvuje sochařský ateliér pařížské Academie des Beaux-Arts vedený Césarem Baldacinim. V té době se začíná u nás distancovat od oficiální tvorby: ,,Nechtěl jsem být příliš svázán s tím, co se dělo“. Aby se vyhnul ,,falešné práci pro obec“, založil tzv. Stát Gebauer, s vlastní kulturou (vycpaných a papírových soch). Vznikla díla jako Plavkyně (1969, vystaveno poprvé v roce 1973 v Praze ve Vojanových sadech), Okno do zasněžené krajiny (1974), Utíkající dívka (1976, Opava), Holení Matky Země (1979). V letech 1980–1985 na ploše 1,5 ha modeluje Minikrajinu – prostor pro hru dětí a dospělých na ostravském sídlišti Fifejdy. Pro EXPO 86 ve Vancouveru připravuje 16 figur anonymních vynálezců. Spolupracuje s Karlem Neprašem na altánku pro seniorský dům v Malešicích (arch. Vlado Milunič). Instaluje Zdraviče na budově Paláce kultury v Praze (1987) apod. Když si studenti VŠUP po sametové revoluci vynutili konkurzy na místa svých profesorů, převzal v roce 1990 a po dvě desítky let vedl (do 2011, dnes jako emeritní profesor vede část studentů spojených dvou sochařských ateliérů) tamní sochařský ateliér. Ten pro vlastní pojetí neustále přesahovat a pracovat s pojmem sochařství přejmenoval na Ateliér veškerého sochařství. Nejen změnou názvu, ale i osobitou pedagogickou prací udělal na škole pomyslnou čáru za poměry a přístupy k soše před rokem 1989. Gebauer svůj přístup ke studentům popisuje: ,,Pomoci, aby to bylo čisté, aby se student naučil to, co nemůže umět. V našem ateliéru to bylo dost specifické. Ve většině škol vezmou talentované studenty, čtvrt roku s nimi probírají, jak se modeluje hlava, potom kousek figury nebo kompozice na téma a ve třetím ročníku se dostanou k samostatné práci. Jenže mezitím se naučí triky, které by neměli vlastně vědět a umět, které jim kazí originalitu. Jak pro studenty, tak pro toho, kdo je vede, je náročné to nechat běžet, je to obrovská zodpovědnost, když se chce na studentovi – sochaříkovi, aby ze sebe vypotil nitro, to, o co mu jde, a zároveň abych to já nepoškodil blbou radou. Nechat to běžet a jen když je dotyčný student poněkud zmaten, chybí mu sebedůvěra v to, co vymyslel, a začne tak přidávat další vlastní nápady, tak to očistit od těch přídavných nápadů – balastu. Říkám tomu ,,počišťovací stanice“. Překlenovacím dílem té doby se stali Trpaslíci (1985). Se symbolem ,,pokleslého lidského společenství“ Gebauer pracuje i nadále (1992, 2003) nejen v připomínce nedávných časů, ale i jako s hodnocením současné společnosti. Podobně vyznívá sedm metrů vysoká socha Gottwklec (1991, Zlín) nebo Housenka (raného kapitalismu) (2001, Zlín). Každoročně pořádá výstavy, na nichž se střetávají díla absolventů, stávajících studentů a pedagogů ateliéru. Se studenty pořádá pobyty v plenéru, práce s krajinou a v krajině, hojná je aktivní účast na sympóziích, výstavách a ve veřejném prostoru. Jeho žáci pracují s land-artem, performancemi, instalacemi, objektem, konceptem, videem apod. V oponenturách studentských prací Gebauer nejednou přiznává, že jejich dílo ,,nemůžeme přesně definovat“. Zastoupen je ve všech významných státních sbírkových institucích, v galeriích a soukromých sbírkách i v zahraničí.

počet zobrazení: 179 poslední aktualizace: 17.01.2019
Hodnocení: Kliknutím na tento odkaz upozorníte autora, že jeho článek už zřejmě není aktuální.