Abstrakt
Východiska: Nejen ve své klinické praxi vnímám v posledních letech časté diskuze na téma ústavní ochranné léčení protialkoholní a protitoxikomanické. Hovoří se o jeho smyslu, délce, podmínkách a pravidlech vykonávání a v neposlední řadě také o bezpečnostních opatřeních.
Cíle: Cílem této práce je zmapovat, jakým způsobem funguje systém léčebných programů v psychiatrických nemocnicích/léčebnách na Moravě pro pacienty v ústavním ochranném léčení protialkoholním a protitoxikomanickém. Jak dlouhý je časový úsek léčby, v jakém prostředí léčba probíhá, jak jsou jednotlivá oddělení pro léčbu závislostí zabezpečena a jakým způsobem je ústavní ochranné léčení ukončováno.
Metody: Výzkum je prováděn na základě kvalitativní strategie, s pomocí techniky polostrukturovaných rozhovorů s využitím prvků ze zakotvené teorie. Je realizován ve všech psychiatrických léčebnách a nemocnicích na Moravě. Výzkumný soubor tvoří 5 respondentů, jedná se výběr totální.
Výsledky: Hlavní výsledky výzkumu odhalují nejednotnost v provádění ochranného léčení protialkoholního a protitoxikomanického. Nejednotnost spočívá především v délce ochranného léčení, dále v oblastech charakteristiky oddělení a ve způsobech ukončování nebo přeměny ústavního ochranného léčení. Výzkum také poukazuje na určité shody a to především v názoru na chybějící legislativu pro provádění ochranného léčení, nedostatečné bezpečnostní opatření na jednotlivých odděleních, problematickou komunikaci mezi zdravotnickou institucí a soudci a minimální motivaci k léčbě pacientů v ochranném léčení.
Závěr: Zmapování způsobu fungování systému léčebných programů v psychiatrických nemocnicích a léčebnách pro pacienty v ústavním ochranném léčení umožnilo identifikování problémových nebo nejednotných oblastí v provádění ochranného léčení. Zjištěné výsledky mohou pomoci při případném vytváření jednotné metodiky pro provádění ochranného léčení nebo inspirovat další výzkumy v této oblasti.
Klíčová slova: ochranné léčení protialkoholní a protitoxikomanické, ústavní léčba závislostí