Abstrakt:
Motivace ke zdravému návyku v podobě pohybové aktivity může být u pacientů usilujících o abstinenci výhodná. Pohybová aktivita bývá součástí léčebného programu a může zlepšit celkovou prognózu léčby. Dokáže zlepšit psychiku jedince a bránit potenciálně škodlivým zlozvykům, které jsou spojeny s užíváním návykových látek. Cílem studie bylo zjistit motivaci pacientů k pohybové aktivitě během tříměsíční léčby na Klinice adiktologie. Výzkumný soubor tvořilo celkem 72 pacientů, kteří absolvovali základní 3měsíční ústavní léčbu. K získání dat byly využity následující nástroje: 1) dotazník motivace ke cviční (BREQ-2) a Osobnostní inventář pro DSM-5 (PID-5); 2) data z antropometrie; 3) data z měření tělesného složení pomocí „InBody 230“; 4) data z tréninkových deníků. Dle výsledků se 72 % pacientů léčilo se závislostí na alkoholu. Byly prokázány výborné hodnoty vnitřní konzistence aspektů PID-5 a uspokojivé až dobré hodnoty vnitřní konzistence BREQ-2 na úrovni položek. Signifikantní korelace aspektů PID-5 a oblastí BREQ-2 potvrzují kriteriální validitu z hlediska měření motivace. Druh motivace signifikantně variuje v závislosti na druhu a hloubce osobnostní psychopatologie. Míra amotivace/vnitřní motivace nutně neodpovídá hloubce osobnostní psychopatologie. U žen došlo ke snížení hmotnosti, redukci tukové tkáně a přírůstku svalové tkáně. Dále u nich byla prokázána redukce obvodu pasu. U mužů došlo naopak ke zvýšení hmotnosti, k redukci tukové tkáně a přírůstku svalové tkáně, dále byla prokázána redukce obvodu pasu a boků. Mezi limity studie patřil malý počet respondentů v somatometrii a vysoký drop-out, nízká účast žen v porovnání s muži 1:3 a nedostatečné vyplnění či ztráta tréninkového deníku.
Klíčová slova: pohybová aktivita, závislost, léčba, motivace