Abstrakt
Syndrom CAN považujeme za rizikový faktor rozvoje závislosti. Užívání návykových látek patří mezi strategie zvládání obtížných životních situací a řada studií potvrzuje, že osoby, kterým bylo v dětství ubližováno, drogy užívají častěji. Cílem bakalářské práce je nastínit vztah mezi syndromem CAN a rozvojem závislosti a definovat méně známé formy syndromu CAN. Dalším cílem je zjistit subjektivně vnímanou souvislost mezi syndromem CAN a rozvojem závislosti a definovat roli užívání návykových látek v kontextu ubližování v dětství. V souladu s cílem výzkumu jsem zformulovala následující výzkumné otázky. S jakými formami syndromu CAN se klienti setkali? Jakou funkci zaujímalo užívání návykových látek v souvislosti se syndromem CAN? Výzkum byl realizován prostřednictvím kazuistické studie tří klientů terapeutické komunity, kteří zažili různé formy syndromu CAN. Výsledkem práce je zjištění, že všichni uvedení klienti vnímají výše uvedenou souvislost. Užívání návykových látek jim pomohlo zařadit se do kolektivu vrstevníků, zapomenout na nepříjemné zážitky a zvýšit sebevědomí. Dále vedlo ke zlepšení komunikačních dovedností, snížení strachu, dodání odvahy k obraně a oslabení vnímání nepříznivých událostí. Návykové látky také zaujímaly funkci sebedestruktivního chování. Výsledky mohou být využity k doplnění služeb pro týrané, zneužívané a zanedbávané děti a k rozvoji primárně preventivních programů. Zároveň mohou přispět ke zvýšení motivace pracovníků adiktologických služeb s pojmem syndrom CAN více pracovat.
Klíčová slova: syndrom CAN, rizikový faktor, rozvoj závislosti.