Adiktologickou prevenci, tj. prevenci užívání návykových látek a jeho dopadů, definujeme jako aktivity a programy, které jsou přímo zaměřeny na oblast užívání a uživatelů návykových látek a rizika s tím spojená.

Česká republika si vytvořila poměrně konzistentní a ukotvený rámec prevence, který vznikal kontinuálně od roku 1999 a byl dokončen v roce 2012 publikacíhlavních částí konceptu v rámci projektu VYNSPI. Programy školní prevence užívání návykových látek se vyznačují třemi hlavními charakteristikami: přímým a explicitně vyjádřeným vztahem k oblasti užívání a uživatelů návykových látek a tématům s tím spojeným, jasnou časovou a prostorovou ohraničeností realizace (na ose: zmapování potřeb, plán programu a jeho příprava, provedení a zhodnocení programu a jeho návaznost) a zacílením na jasně ohraničenou a definovanou cílovou skupinu a s tím souvisejícím zdůvodněním matchingu (tj. přiřazováním určité skupiny či jednotlivce k danému typu programu odpovídajícímu potřebám a problémům cílové skupiny). Přímým a explicitně vyjádřeným vztahem s problematikou užívání a uživatelů návykových látek je v tomto kontextu míněno to, aby cíl, obsah a způsob provádění preventivního programu měl jasnou přímou vazbu na problematiku užívání návykových látek. Adiktologická prevence je součástí širšího konceptu rizikového chování, tj. chování, v jehož důsledku dochází k prokazatelnému nárůstu zdravotních, sociálních, výchovných a dalších rizik pro jedince nebo společnost. Za prevenci rizikového chování považujeme jakékoli typy výchovných, vzdělávacích, zdravotních, sociálních či jiných intervencí směřujících k předcházení výskytu rizikového chování, zamezujících jeho další progresi, zmírňujících již existující formy a projevy rizikového chování nebo pomáhajících řešit jeho důsledky.

Z teoretického hlediska integruje prevence psychologické, psychosociální, sociologické, pedagogické a biomedicínské teorie a modely. Jejich prostřednictvím popisuje a vysvětluje příčiny rizikového chování a řeší, jak na daný typ rizikového chování adekvátně reagovat a snižovat vliv rizikových faktorů. Za významné jsou považovány kognitivní modely a modely založené na informacích, sociologické a vývojové modely, modely sociálního vlivu a modely komplexního vlivu sociálního prostředí. V praxi při konstrukci preventivních programů vycházíme z transdisciplinárních konceptů a modelů navazujících na zmíněné teoretické modely. Lze je třídit prostřednictvím čtyř kategorií dle zaměření na rozvoj životních dovedností, intrapersonální rozvoj se sociální komponentou, poskytování informací a konečně programy pro rodiče. Důležitými charakteristikami programů jsou vzájemná kombinace jednotlivých typů a komponent zvyšujících jejich efektivitu, dále provázanost úrovní realizace (všeobecná, selektivní a indikovaná, včetně časné diagnostiky a intervence). V neposlední řadě je základní podmínkou profesionální zvládnutí programu, tedy dostatečná erudice preventivního pracovníka a matching – přiřazení vhodné/adekvátní intervence dané cílové skupině a jejím potřebám.

Česká republika tak v současnosti v koncepční rovině disponuje komplexním návrhem systému preventivních programů vycházejícím z evidence-based přístupu a obsahujícím jednotnou terminologii, standardy kvality (včetně systému jejich kontroly a uplatnění v praxi), programy dobré praxe a doporučenou podobu uceleného kurikula programů pro základní školu v podobě 90hodinového komplexního programu zahrnujícího též celou oblast adiktologické prevence.

 

 

 

Adiktologie je v České republice definována jako samostatný transdisciplinární vědecký obor, který se zaměřuje na užívání návykových látek, závislostní chování a jejich dopady a souvislosti. Adiktologie spojuje biologické, psychologické, sociální a právně-kriminologické perspektivy do transdisciplinárního výzkumného rámce zaměřeného na konkrétní problematiky, jako je rizikové prostředí užívání návykových látek a závislostního chování atd. Jejím cílem je poskytnout společnosti relevantní vědecké informace excelentní úrovně a přispět k pokroku v duševním a fyzickém zdraví populace skrze evidence-based prevenci, léčbu, snižování škod (tj. jako celek oblast snižování poptávky) a opatření zaměřená na trh s návykovými látkami a regulaci zacházení s návykovými látkami obecně (tj. jako celek omezování nabídky).

Adiktologie v České republice vychází z mnohaleté tradice sahající v oblasti svépomocných aktivit do počátku druhé poloviny 19. století a tradice vzniku prvních specializovaných léčebných programů na počátku 20. let minulého století. Dnešní česká adiktologie tak čerpá z velmi různorodých zkušeností sahajících od svépomocných systémů přes tradiční, abstinenčně orientované přístupy až po zajímavé odkazy psychiatrických systematických výzkumů halucinogenních látek v 50. a 60. letech 20. století nebo z originálního tréninkového modelu profesionálů a paraprofesionálů SUR, vzniklého v 70. letech minulého století. Adiktologie čerpá z národního i mezinárodního výzkumu a praxe a zásadně ji v moderní historii v České republice ovlivnila nastoupená vlna pragmatické protidrogové politiky formované v průběhu 90. let po tzv. sametové revoluci v roce 1989. V tomto období se vytvořila, když se v České republice poprvé objevila otevřená drogová scéna, na základě mezinárodních evidence-based poznatků síť potřebných preventivních programů, léčebných a programů zaměřených na snižování škod. Tento přístup napomohl mj. ke zvládnutí epidemií viru HIV a VHC mezi nitrožilními uživateli drog v ČR, přičemž míra infekce dosahovala jedné z nejnižších hodnot v Evropě. Rychlý rozvoj substituční léčby měl od roku 2002 za důsledek významné snížení počtu úmrtí souvisejících s drogami na začátku tisíciletí. Celý proces současně vyústil do vzniku zcela originálního vzdělávacího systému v České republice a zajímavého a postupně rozvíjeného systému organizace školní prevence a sociální a léčebné péče o uživatele návykových látek.

Adiktologie je samostatný transdisciplinární obor, který se zabývá rizikovým prostředím pro užívání návykových látek a pro rozvoj závislostního chování (snižování poptávky), včetně oblasti regulace a kontroly (omezování nabídky). Koncept závislostního chování je zaměřen na užívání látek, definovaného prostřednictvím diagnostických kategorií a kritérií Mezinárodní klasifikace poruch a onemocnění (MKN-10), avšak rozšiřuje pole zkoumání na širší oblasti lidského chování doprovázeného ztrátou kontroly a kompulzivními projevy a majícího v širším pojetí oboru vliv na formující se diagnostickou skupinu tzv. procesuálních závislostí, jako je např. patologické hráčství, nadměrné hraní počítačových her nebo využívání internetu, které u jednotlivců nebo (části) společnosti způsobují škody.

Koncept rizikového prostředí představuje rámec pro studium otázek základního a aplikovaného výzkumu v adiktologii s cílem podpořit chápání vzorců užívání návykových látek, závislostního chování a souvisejících škod, jejich řízení a snižování, a to nikoliv z pohledu přímých vztahů příčiny a následku, ale z hlediska podmíněnosti sociálním kontextem a vlivem prostředí, kde na sebe navzájem působí a spojují se četné biologické, psychologické a sociální faktory.

Tyto dynamické koncepty si žádají odborné znalosti a spolupráci přesahující tradiční hranice oborů. Transdisciplinární přístup se promítá do výzkumné činnosti zaměřené na témata přesahující hranice jednotlivých oborů (odborností), jako jsou různé biomedicínské a behaviorální vědy nebo ekonomie. Nezůstává však pouze na společném poli jednotlivých oborů, ale cíleně podporuje také zapojení účastníků pracujících mimo akademickou sféru, jako jsou osoby tvořící politiky, poskytovatelé služeb, zájmové skupiny nebo veřejnost s cílem dosáhnout nového a sdíleného porozumění. Transdisciplinární výzkum vytváří společná paradigmata, terminologii a epistemologii a generuje nové koncepty, znalosti a teorie směřující ke smysluplnému pokroku v našem chápání komplexních situací a chování.

 

 

 

 

Název projektu: Implementace a evaluace minimálního preventivního programu, systémových nástrojů ve vzdělávání a vytvoření sběrného systému v oblasti prevence rizikového chování pro pracovníky škol a školských zařízení na celostátní úrovni (VYNSPI II) | Řešitel projektu: Prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D., Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze  | Zadavatel: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

CZ.1.07/1.1.00/53.0017 A-70-16 | Doba řešení:  9/2014–07/2015

Stejně tak jako provádění evaluace preventivních aktivit realizovaných pro děti a dospívající, je důležité umět vyhodnotit vzdělávací aktivitu, v níž se frekventanti školí pro konkrétní preventivní intervence, programy a metodiky. Zpětné vazby od frekventantů mohou poskytnout cenné impulsy pro rekonstrukci a inovaci těchto kurzů. Provádění pravidelné evaluace je významné nejen pro udržení vysoké úrovně vzdělávacích aktivit, ale také vzhledem k reflektování praktických potřeb účastníků a pro zapojování vhodných lektorů.

Díky multidisciplinaritě, širokému záběru a variabilnosti témat prolínajících se v adiktologii, jsou v tomto oboru zastoupeny také další profese/kvalifikace, u nichž je rovněž potřebné (u některých povinné) další průběžné vzdělávání. Podmínky pro celoživotní vzdělávání u vybraných profesí/kvalifikací naleznete stručně níže.

Další nelékařská zdravotnická povolání

Nelékařská zdravotnická povolání upravuje zákon č. 96/2004, Sb.

O podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče jednotlivých profesí pojednává zákon č. 96/2004 Sb., který zároveň podle §53 ukládá povinnost celoživotně se vzdělávat. Celoživotní vzdělávání může mít podobu kvalifikačního kursu, specializačního kursu, certifikovaného kursu, přípravného kursu ke studiu, mezinárodní zkoušky nebo dalšího vzdělávání. Vzdělávací programy poskytují zařízení akreditovaná MZČR nejméně na dobu určitou odpovídající délce trvání kursu.

 

Lékaři a lékárníci

Podmínky dalšího vzdělávání lékařských profesí upravuje zákon č. 95/2004 Sb.Lékaři, zubní lékaři a farmaceuti vykonávající zdravotnické povolání se celoživotně vzdělávají. Celoživotní vzdělávání je dle zákona definováno jako průběžné obnovování vědomostí, dovedností a způsobilosti odpovídající získané odbornosti v souladu s rozvojem oboru a nejnovějšími vědeckými poznatky. Účast na celoživotním vzdělávání se považuje za prohlubování kvalifikace podle zvláštního právního předpisu

Formy celoživotního vzdělávání jsou zejména:

• samostatné studium odborné literatury,
• účast na kurzu,
• školicí akci,
• seminářích,
• odborných a vědeckých konferencích a kongresech v České republice a v zahraničí,
• absolvování klinické stáže v akreditovaném zařízení v České republice nebo v obdobných zařízeních v zahraničí,
• účast na odborně vědeckých aktivitách,
• publikační a pedagogická činnost,
• vědecko-výzkumná činnost.

Celoživotní vzdělávání organizují a pořádají zejména ministerstvo, vysoké školy připravující studenty k výkonu zdravotnického povolání, Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora, Česká lékárnická komora a odborné lékařské společnosti ve spolupráci s akreditovanými vzdělávacími zařízeními, zdravotnickými zařízeními, Ministerstvem práce a sociálních věcí a Českou správou sociálního zabezpečení. Každý pořadatel tohoto vzdělávání vydává účastníkům potvrzení o účasti na školicí akci.

Sociální pracovníci

Všeobecnými předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka jsou: způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost (zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, § 110). Odbornou způsobilostí je míněno získání příslušného vzdělání a to v konkrétních studijních oborech:

• VOŠ – soc. práce, soc. pedagogika, soc. a humanitární práce, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost,
• VŠ (Bc., Mgr.) – soc. práce, soc. politika, soc. pedagogika, soc. péče nebo speciální pedagogika,
• akreditované kurzy v uvedených oblastech v rozsahu min. 200 hodin, praxe min. 5 let, za podmínky ukončeného VŠ vzdělání v jiném oboru; 10 let při SŠ vzdělání v oboru sociálně právním.

Pokud někdo pracuje jako sociální pracovník a nemá požadovanou kvalifikaci, s účinností od 1. 1. 2007 ji musí doplnit:

• do sedmi let, není-li absolvent střední školy v oboru sociálně právním,
• do deseti let, je-li absolvent střední školy v oboru sociálně právním.

Celoživotní vzdělávání sociálních pracovníků je povinné ze zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb., § 111. Jelikož nelze odbornost sociálních pracovníků trvale odvozovat pouze od splnění kvalifikačních předpokladů, je uzákoněno také další povinné vzdělávání, čímž by mělo být zaručeno trvalé zvyšování odbornosti a kompetencí sociálních pracovníků. Účelem je tak zajistit růst efektivity jejich práce a celého systému sociálních služeb a sociální pomoci. Cílem celoživotního vzdělávání je obnovování, upevňování a doplňování kvalifikace.

Další vzdělávání se uskutečňuje na základě akreditace vzdělávacích zařízení a vzdělávacích programů udělené MPSV ČR na vysokých školách, vyšších odborných školách a ve vzdělávacích zařízeních právnických a fyzických osob. Formy dalšího vzdělávání podle §111 odst. 3 zákona o sociálních službách jsou:

• specializační vzdělávání zajišťované vysokými školami a vyššími odbornými školami navazující na získanou odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka,
• účast v akreditovaných kurzech,
• odborné stáže v zařízeních sociálních služeb,
• účast na školicích akcích.

Povinnost dalšího vzdělávání se vztahuje na zaměstnance, kteří jsou zařazeni jako sociální pracovníci nebo pracovníci v sociálních službách. Podle novely zákona o sociálních službách je povinné další vzdělávání od roku 2010 stanoveno 24 vzdělávacích hodin za kalendářní rok.

Psychologové

Legální rámec, který by stanovoval povinnost psychologů se vzdělávat, zatím neexistuje. V ČR existuje několik psychologických asociací v závislosti na dané specializaci. Informace o nich podává Unie psychologických asociací ČR. Pokud vykonávají profesi školního psychologa, jsou bráni jako pegagogičtí pracovníci a vztahují se na ně poždavky na CŽV stejné jako u pedagogů. Pokud pracují jako kliničtí psychologové v rámci výkonu nelékařské profese ve zdravotnictví, vztahují se na něj požadavky na CŽV definované v zákoně 96/2004 Sb.

Pracovníci probační a mediační služby

Nároky na celoživotní vzdělávání probačních úředníků stanovuje zákon č. 257/2000 Sb. o probační a mediační službě. Úředníci a asistenti jsou povinni se dále vzdělávat a prohlubovat si své odborné znalosti. Rozsah a obsah kvalifikačního vzdělávání a odborné zkoušky pro úředníky a obsah specializačního kursu pro asistenty Probační a mediační služby stanoví Statut Probační a mediační služby. Webový portál Ministerstva spravedlnosti poskytuje také informace o projektu Systém dalšího, specifického vzdělávání pracovníků Probačně mediační služby ČR.

Policisté

Systém vzdělávání v resortu Ministerstva vnitra ČR zahrnuje:

1) Kvalifikační přípravu, která obsahuje:

a) Studium k získání stupně (a oboru) vzdělání (§ 19 odst. 2 a 3 zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „služební zákon“)) - splnění kvalifikačního požadavku vzdělání stanoveného v § 7 služebního zákona, který poskytuje kvalifikaci pro výkon povolání.

b) Studium k získání zaměření vzdělání (§ 19 odst. 4 služebního zákona) - odborné studium určené k doplnění odborných vědomostí a dovedností potřebných pro výkon služební činnosti, nebo studium v programech celoživotního vzdělávání orientovaných na výkon služby.

c) Studium k získání dalšího odborného požadavku (§ 19 odst. 5 služebního zákona) - jedním z kvalifikačních kurzů je i základní odborná příprava (dále jen „ZOP“), jejíž součástí je i jazyková příprava, dalším odborným požadavkem se rozumí požadavek na užší vymezení odborné způsobilosti pro každé služební místo systemizované v policii.

d) Studium ve specializační přípravě, která poskytuje kvalifikaci k vybraným činnostem (§ 45 odst. 2 písm. b) služebního zákona) - jedná se o získání způsobilosti nezbytné pro vykonávání specifické služební činnosti, které pro služební místo přímo nevyplývají z katalogu činností v policii (Nařízení vlády č. 104/2005 Sb.) a vykonává je pouze ten policista, který je určen z rozhodnutí služebního funkcionáře podle individuálních potřeb a dispozic (např. školení).

2) Další odbornou přípravu, která zahrnuje i služební přípravu.

3) Přípravu na vykonání služební zkoušky.

4) Systém manažerského vzdělávání.

Pedagogičtí pracovníci

Dle zákona č. 563/2004 je pedagogickým pracovníkem ten, kdo koná přímou vyučovací, přímou výchovnou, přímou speciálně pedagogickou nebo přímou pedagogicko-psychologickou činnost přímým působením na vzdělávaného, kterým uskutečňuje výchovu a vzdělávání na základě zvláštního právního předpisu. Pedagogickým pracovníkem je též zaměstnanec, který vykonává přímou pedagogickou činnost v zařízeních sociální péče.

Přímou pedagogickou činnost vykonává:

• učitel,
• vychovatel,
• speciální pedagog,
• psycholog,
• pedagog volného času,
• asistent pedagoga,
• trenér,
• vedoucí pedagogický pracovník.

Celoživotní vzdělávání pedagogických pracovníků upravuje zákon č. 563/2004 o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, a v něm konkrétně § 24 Další vzdělávání pedagogických pracovníků.

1) Pedagogičtí pracovníci mají po dobu výkonu své pedagogické činnosti povinnost dalšího vzdělávání, kterým si obnovují, upevňují a doplňují kvalifikaci.

2) Pedagogičtí pracovníci se mohou účastnit dalšího vzdělávání, kterým si zvyšují kvalifikaci. Zvýšením kvalifikace se podle zvláštního právního předpisu rozumí též její získání nebo rozšíření.

Existují 3 druhy dalšího vzdělávání:

1/ Studium ke splnění kvalifikačních předpokladů

• studium vedoucí k doplnění pedagogické kvalifikace (studium v programu celoživotního vzdělávání na vysoké škole a studium pedagogiky v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků),
• studium vedoucí k rozšíření kvalifikace k výkonu přímé pedagogickou činnost na jiném druhu nebo stupni školy, vyučovat další předměty anebo vykonávat přímou speciálněpedagogickou činnost u zdravotně postižených dětí, žáků a studentů s jiným druhem postižení, než pro které je učitel kvalifikován (studium v programu celoživotního vzdělávání na vysoké škole),
• studium pro asistenty pedagoga (studium v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků),
• studium pro ředitele škol a školských zařízení.

2/ Studium ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů

• studium pro vedoucí pedagogické pracovníky – ředitele nebo jejich zástupce (studium v celoživotním programu na vysoké škole),
• studium pro výchovné poradce (studium v celoživotním programu na vysoké škole),
• studium ke splnění kvalifikačních předpokladů pro výkon specializovaných činností, kterými jsou: koordinace v oblasti informačních a komunikačních technologií, tvorba a následná koordinace školních vzdělávacích programů a vzdělávacích programů vyšších odborných škol, prevence sociálně patologických jevů, specializované činnost v oblasti environmentální výchovy, specializovaná činnost v oblasti prostorové orientace zrakově postižených.

Obsah těchto kursů je postupně specifikován v metodických materiálech MŠMT.

3/ Studium k prohlubování odborné kvalifikace

Pedagogický pracovník si může prohlubovat odbornou kvalifikaci průběžným vzděláváním. Průběžné vzdělávání je zaměřeno na teoretické a praktické otázky související s procesem vzdělávání a výchovy. Jeho obsahem jsou zejména nové poznatky z obecné pedagogiky, pedagogické a školní psychologie, teorie výchovy, obecné didaktiky a oborových didaktik, nové poznatky z vědních, technických a uměleckých oborů, prevence sociálně patologických jevů a bezpečnosti a ochrany zdraví. Průběžné vzdělávání může zahrnovat i jazykové vzdělávání pedagogických pracovníků.

Má zejména formu účasti na kursu a semináři. Délka trvání činí nejméně 4 vyučovací hodiny. Vyhláška stanovuje i délku trvání jednotlivých druhů vzdělávání. Studium ke splnění kvalifikačních předpokladů a studium ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů se ukončuje závěrečnou zkouškou a u většiny z programů navíc obhajobou závěrečné písemné práce. Úspěšní absolventi všech programů dalšího vzdělávání získávají doklad ve formě osvědčení vydaného institucí, která vzdělávání pořádala.

Zdroje informací:

Krušinská, K. (2008). Celoživotní vzdělávání sociálních pracovníků ve státní správě České republiky se zaměřením na supervizi. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra sociální práce.

Krejčí, D. (2010). Celoživotní vzdělávání příslušníků Policie České republiky. Diplomová práce. Universita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií. Brno: Institut mezioborových studií.

www.zkola.cz

 

 

Doktorské studium

Doktorský studijní program Adiktologie: Specializace ve zdravotnictví nabízí unikátní možnost zapojit se do transdisciplinárního výzkumu závislostí spojujícího kvantitativní a kvalitativní výzkumné metody. Studium vede doktorandy k analýze různých faktorů rizikového prostředí pro škodlivé užívání návykových látek a pro závislostní chování.

Foto: Vladimír Šigut

Co nabízíme

Studenti získají transdisciplinární vědecký pohled na adiktologii a budou schopni nezávisle navrhovat a provádět vědecké studie v různých prostředích souvisejících s užíváním návykových látek a rizikovým chováním na úrovni jednotlivců, skupin, společnosti a protidrogové politiky.

Studenti se budou moci zapojit do výzkumných projektů Kliniky adiktologie a zažijí progresivní formu vzdělávání využívající metodu „blended learning“ kombinující prezenční výuku s on-line moduly. Výuka probíhá převážně v angličtině, jazyce současné vědy. 

Je pro mě doktorské studium v oboru adiktologie to pravé?

Studuji magisterské studium a chci pokračovat v doktorském studiu.

Doktorský studijní program vám umožní stát se seniorním výzkumným pracovníkem v oblasti závislostních věd. Ve své práci můžete pokračovat jako nezávislý výzkumný pracovník v akademických nebo výzkumných institucích, státní správě nebo v soukromém sektoru.

Jsem odborník a chci si rozšířit svou expertízu.

Multioborovost adiktologie vám umožní prohloubit si vaše odborné znalosti, ať už jste zdravotnický pracovník, psycholog, sociolog nebo jste odborníkem v jiném příbuzného oboru. Vstupem do doktorského studijního programu Adiktologie vstoupíte do světa špičkové vědy, která nezná hranic.

Foto: Martin Pinkas

Obecné informace o studijním programu

Forma studia:	Prezenční/kombinovaná forma
Standardní doba studia:	4 roky
Udělený titul:	Doktor filozofie (Ph.D.)
Ukončení studia:	Státní doktorská zkouška + obhajoba doktorské disertační práce

 

Požadavky pro přijetí

Vzdělání:	Přijetí k doktorskému studiu je podmíněno absolvováním magisterského studijního programu nebo získáním vyšší kvalifikace.
Jazykové požadavky:	Studovat můžete buď v češtině nebo angličtině. Důrazně však doporučujeme dostatečnou znalost anglického jazyka.

 

Studijní požadavky

Požadavky pro studium specifikují minimální požadavky, které musí každý doktorand splnit, aby byl přijat ke státní doktorské zkoušce a obhajobě doktorské dizertační práce (absolvované kurzy a přednášky, publikované články, účast na konferencích apod.).

Na základě transdisciplinárního přístupu k závislostem je kladen důraz na získávání znalostí a rozvoj kompetencí v současných výzkumných metodách a datové analýze, výzkumnou etiku, efektivní a úspěšné sdělování vědeckých výsledků a implementaci výsledků vědecké práce založených na důkazech do praxe.

  

Kurzy a přednášky:	Úspěšné absolvování všech povinných kurzů a přednášek v souladu s individuálním studijním plánem. Kurzy jsou organizovány formou blended learning (kombinace e-learningu a přednášky)
Publikační činnost:	2 publikace v impaktovaných časopise (původní články nebo přehledové studie), 4 publikace v časopisech indexovaných v databázi Scopus, 4 publikace v jiných recenzovaných časopisech
Účast na konferencích:	Aktivní účast na 1 mezinárodní a 2 domácích konferencích
Grantová žádost:	1 podaná žádost o grant nebo účast v 1 výzkumném grantovém projektu
Výuka a přednášková činnost:	1 semestr výuky jako asistent pedagoga v pregraduálním studiu
Zahraniční stáž:	1 studijní pobyt v zahraničí v minimální délce 1 měsíc

 

Foto: David Kaufman

Jak podat přihlášku do doktorského studijního programu

Máte zájem o doktorské studium v oboru Adiktologie? 

Zde je návod, jak se můžete ucházet o doktorát na Klinice adiktologie:

Krok 1: Kontaktujte Kliniku adiktologie a začněte hledat školitele

Ještě před založením přihlášky si nejprve musíte najít a oslovit vhodného školitele, který vám pomůže najít vhodné téma vašeho doktorského výzkumného projektu. Školitel, který je členem profesorského sboru kliniky, vám během vašich studií také poskytne poradenství a mentoring.

Existují dva způsoby, jak najít vhodné téma pro váš doktorský výzkum. Můžete se buď přihlásit na otevřené doktorandské místo, nebo se můžete obrátit na konkrétního školitele s vlastním návrhem tématu. Téma vašeho výzkumu by mělo být v souladu s odborným zájmem vašeho školitele.

Podporu při výběru vhodného školitele a tématu doktorského výzkumu vám poskytne zástupce pro vědu a výzkum Kliniky adiktologie.

Krok 2: Vypracujte návrh doktorského výzkumného projektu

Jakmile se svým školitelem dohodnete téma doktorského výzkumného projektu, musíte vypracovat návrh studie, který prokáže význam vašeho výzkumu. Protokol studie by měl popisovat téma, kterému se chcete věnovat, nastínit cíle, kterých chcete dosáhnout, a popsat metody, které hodláte použít.

Váš výzkumný návrh hraje významnou roli při rozhodování oborové komise o přijetí do doktorského programu. Měl by prokázat váš potenciál jako dobrého výzkumného pracovníka a ukázat, že jste schopen/a kriticky uvažovat a jasně a smysluplně sdělovat své nápady. Doporučujeme proto vymezit si dostatek času na zpracování kvalitního a konkurenceschopného návrhu.

Krok 3: Podejte přihlášku

Jakmile se rozhodnete pro své výzkumné téma a dokončíte nezbytné přípravy, věnujte prosím čas podání přihlášky. Fakultní portál elektronického podávání přihlášek vás provede procesem podávání přihlášek. Budete muset nahrát celou řadu dokumentů, včetně návrhu doktorského výzkumu, dokladu o kvalifikaci a životopisu. Budete také vyzváni k uhrazení poplatku za úkony spojené s přijímacím řízením.

Foto: David Kaufman

Kdy se přihlásit?

Přijímací řízení

Termín pro podání přihlášky do doktorského studijního programu na 1. lékařské fakultě je obvykle stanoven na konec dubna. Konkrétní termíny pro podání přihlášky do doktorských studijních programů jsou zveřejněné na webových stránkách fakulty.  Příprava kvalitního návrhu výzkumné studie a získání všech podkladů pro podání přihlášky může trvat týdny i měsíce. Důrazně doporučujeme, abyste si na tento proces vymezili dostatek času.  Kliknutím na tlačítko "podat přihlášku" budete přesměrováni na přihlašovací portál.

Po podání přihlášky budete pozváni k přijímací zkoušce. Důležitou součástí přijímací zkoušky je obhajoba vašeho doktorského výzkumného projektu před oborovou komisí. Přijímací zkouška se obvykle koná ve druhé polovině června. 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy vás následně bude informovat o rozhodnutí o přijetí či nepřijetí formou dopisu.  Jakmile budete přijati, následuje zápis do studijního programu. Studium zahájíte na začátku října.

 

Chcete se dozvědět více?

Více informací najdete na webových stránkách 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

---

V letech 2017–2022 probíhala Inovace doktorského studijního programu adiktologie s podporou Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, projekt Modernizace doktorského studijního programu oboru adiktologie v oblastech výzkumu prevence a léčby závislostního chování č. CZ.02.2.69/0.0/0.0/16_018/0002489.